Hřebejkovi
Řadový terasový dům ze 70' na pražských Hřebenkách prošel kompletní rekonstrukcí, která se lehce propsala i do exteriéru.
Dům je posazen ve velmi prudkém svahu, přístupný pouze po venkovním úzkém schodišti, které vede skrz vzrostlou zeleň. Přízemí objektu ve své zadní části navazuje na romantickou soukromou zahradu a z rozlehlé terasy v 1.patře se otevírá dechberoucí výhled na panorama Prahy.
Není divu, že se do tohoto nevelkého dvoupodlažního domu sevřeného do zeleně a s unikátním výhledem úspěšný filmový režisér Jan Hřebejk s jeho rodinou zamilovali.
Rodina Hřebejkových trvale žila na hausbótu, na pražském Smíchově. Život na hausbótu odráží jejich životní styl, potřebu žít v obklopení přírody, ale zároveň ve městě.
Stejně jako na hausbótu, kde jsou prostorově potlačené ložnice a koupelna, tak v jejich novém domě se tento prostorový princip opakuje. Na přání klienta vznikla nová dispozice domu, které dominují společenské větší prostory a to rovnou v obou podlažích, zatímco soukromé části jsou minimalizovány.
Když Jan Hřebejk oslovil architektu Dagmar Štěpánovou ze studia Formafatal, dostala jednoznačné zadání - vytvořit místo pro život, kde se budou cítit dobře nejen oni, ale i jejich přátelé. Místo, které bude působit přirozeně a zabydleně od samého začátku. Domov, který bude autentický, barevný, plný knih, obrazů a dalších uměleckých předmětů. Byt, do kterého kdykoliv umístíte něco nového, neuškodí mu to. Tyto požadavky se staly klíčovými pro koncept celé rekonstrukce.
Architektka na projektu pracovala celkem 4 roky. Protože je dům součástí řadového domu, nemohla příliš zasahovat do fasády, aby vizuálně udržela jednotný charakter. Pustila se do nového vstupního portálu s navazujícím novým bezrámovým zasklením v 1.patře, který podpořil vizuální propojení a prosvětlení celého horního patra. Tam také na přání klientů vznikla nová prosklená přístavba v části terasy, která zvětšuje obytnou část domu. Do této přístavby je zakomponovaný stávající krb, ovšem s novou krbovou vložkou a v novém obložení z červeného travertinu. Tato přístavba slouží jako hlavní jídelna, je z obou stran přístupná na terasu a propojená s kuchyní, kde dříve byla ložnice a koupelna.
Do hlavního obytného prostoru v 1. patře Dagmar Štěpánová vsadila novou koupelnu pomocí industriálně prosklené kostky. Soukromí v koupelně je zajištěné pomocí závěsu. K hlavnímu prostoru přiléhají už jen dvě malé ložnice (dětské pokoje) s okny do zahrady.
Dveře do ložnic jsou zakomponované do obkladu z medově olejované březové překližky.
Komplikací bylo přemístění svodu dešťové vody ze střechy, který po úpravách dispozičního uspořádání zůstal volně v prostoru. Architektka si poradila a svod vsadila do krásného starého litinového sloupu, který majitelé bytu koupili v antik bazaru.
Architektka nakonec vsadila na kombinace zdánlivě nesourodých materiálů, které použila pro obklady stěn nebo na nábytek vyrobený dle autorského návrhu. Tímto se docílilo autenticity a originality, jako by interiér vznikal postupně a přirozeně. Borovicová překližka se setkává se sofistikovanými materiály, jako jsou obklady z červeného a žlutého travertinu nebo mahagonové masivní dřevo na kuchyňském pracovním pultu. Interiér zvýrazňují barevné výmalby v modrých odstínech, které nechávají vyniknout barevným obrazům na stěnách, nebo zelená cementová stěrka v hlavní obytné části domu navazuje na dubové parkety 2. jakosti, protože určitá nedokonalost je v případě tohoto interiéru žádoucí.
V přízemí domu se nachází malá ložnice s kuchyňkou, miniaturní koupelna a velká pracovna ústící do zahrady, která je druhým společenským prostorem v domě.
Některý vintage nábytek a svítidla si režisér s manželkou vybírali sami a ke spolupráci ještě přizvali svého dlouholetého rodinného přítele, akademického malíře Miroslava Bednáře. Ten pro ně vybral několik originálních a nevšedních kusů a vedle toho po domě rozmístil obrazy a umělecké předměty ze sbírky majitelů.
Dům je posazen ve velmi prudkém svahu, přístupný pouze po venkovním úzkém schodišti, které vede skrz vzrostlou zeleň. Přízemí objektu ve své zadní části navazuje na romantickou soukromou zahradu a z rozlehlé terasy v 1.patře se otevírá dechberoucí výhled na panorama Prahy.
Není divu, že se do tohoto nevelkého dvoupodlažního domu sevřeného do zeleně a s unikátním výhledem úspěšný filmový režisér Jan Hřebejk s jeho rodinou zamilovali.
Rodina Hřebejkových trvale žila na hausbótu, na pražském Smíchově. Život na hausbótu odráží jejich životní styl, potřebu žít v obklopení přírody, ale zároveň ve městě.
Stejně jako na hausbótu, kde jsou prostorově potlačené ložnice a koupelna, tak v jejich novém domě se tento prostorový princip opakuje. Na přání klienta vznikla nová dispozice domu, které dominují společenské větší prostory a to rovnou v obou podlažích, zatímco soukromé části jsou minimalizovány.
Když Jan Hřebejk oslovil architektu Dagmar Štěpánovou ze studia Formafatal, dostala jednoznačné zadání - vytvořit místo pro život, kde se budou cítit dobře nejen oni, ale i jejich přátelé. Místo, které bude působit přirozeně a zabydleně od samého začátku. Domov, který bude autentický, barevný, plný knih, obrazů a dalších uměleckých předmětů. Byt, do kterého kdykoliv umístíte něco nového, neuškodí mu to. Tyto požadavky se staly klíčovými pro koncept celé rekonstrukce.
Architektka na projektu pracovala celkem 4 roky. Protože je dům součástí řadového domu, nemohla příliš zasahovat do fasády, aby vizuálně udržela jednotný charakter. Pustila se do nového vstupního portálu s navazujícím novým bezrámovým zasklením v 1.patře, který podpořil vizuální propojení a prosvětlení celého horního patra. Tam také na přání klientů vznikla nová prosklená přístavba v části terasy, která zvětšuje obytnou část domu. Do této přístavby je zakomponovaný stávající krb, ovšem s novou krbovou vložkou a v novém obložení z červeného travertinu. Tato přístavba slouží jako hlavní jídelna, je z obou stran přístupná na terasu a propojená s kuchyní, kde dříve byla ložnice a koupelna.
Do hlavního obytného prostoru v 1. patře Dagmar Štěpánová vsadila novou koupelnu pomocí industriálně prosklené kostky. Soukromí v koupelně je zajištěné pomocí závěsu. K hlavnímu prostoru přiléhají už jen dvě malé ložnice (dětské pokoje) s okny do zahrady.
Dveře do ložnic jsou zakomponované do obkladu z medově olejované březové překližky.
Komplikací bylo přemístění svodu dešťové vody ze střechy, který po úpravách dispozičního uspořádání zůstal volně v prostoru. Architektka si poradila a svod vsadila do krásného starého litinového sloupu, který majitelé bytu koupili v antik bazaru.
Architektka nakonec vsadila na kombinace zdánlivě nesourodých materiálů, které použila pro obklady stěn nebo na nábytek vyrobený dle autorského návrhu. Tímto se docílilo autenticity a originality, jako by interiér vznikal postupně a přirozeně. Borovicová překližka se setkává se sofistikovanými materiály, jako jsou obklady z červeného a žlutého travertinu nebo mahagonové masivní dřevo na kuchyňském pracovním pultu. Interiér zvýrazňují barevné výmalby v modrých odstínech, které nechávají vyniknout barevným obrazům na stěnách, nebo zelená cementová stěrka v hlavní obytné části domu navazuje na dubové parkety 2. jakosti, protože určitá nedokonalost je v případě tohoto interiéru žádoucí.
V přízemí domu se nachází malá ložnice s kuchyňkou, miniaturní koupelna a velká pracovna ústící do zahrady, která je druhým společenským prostorem v domě.
Některý vintage nábytek a svítidla si režisér s manželkou vybírali sami a ke spolupráci ještě přizvali svého dlouholetého rodinného přítele, akademického malíře Miroslava Bednáře. Ten pro ně vybral několik originálních a nevšedních kusů a vedle toho po domě rozmístil obrazy a umělecké předměty ze sbírky majitelů.
0 komentářů
přidat komentář
