Alfred Messel

Alfred Messel patřil mezi nejvýznamnější německé architekty počátku 20. století. Dal vzniknout novému slohu, který stál na přechodu mezi historismem a modernou. Uměl spojit konstrukci i dekoraci v jeden funkční celek. Jeho portfolio staveb sahalo od obchodních domů, muzeí, kancelářských budov až po sociální bydlení. Vytvářel soudržné harmonické celky. Jako městský architekt předběhl v mnoha ohledech svoji dobu. Mezi jeho nejznámější díla patří berlínský obchodní dům Wertheim a Pergamonovo muzeum na Museumsinsel odrážející novou koncepci sebevědomé metropolitní architektury. Velká část jeho kreseb a plánů je uchována v archivu Muzea architektury Technické univerzity v Berlíně.
Alfred Messel byl třetím synem bankéře Simona Messela. Rodina vlastnila banku, která byla později spravována Alfredovým bratrem Ludwigem nejprve v Darmstadtu a později od 1870 ve Velké Británii. Alfreda Messela od útlého mládí pojilo přátelství s Ludwigem Hoffmannem, který se později stal hlavním architektem Berlína.
V roce 1872 Messel odmaturoval na gymnáziu v Darmstadtu a následně sloužil jako jednoroční dobrovolník u pěšího pluku hessenské královské gardy. Společně se svým přítelem Ludwigem Hoffmannem absolvoval v roce 1873 Akademii výtvarných umění v Kasselu. Následně oba pokračovali ve studiu architektury na berlínské Akademii pod vedením Heinricha Stracka. Ve službách stážisty se podílel na projektu nové pošty na berlínské Spandauerstrasse od arch. Carla Schwatlo. V roce 1879 složil druhou státní školu a stal se členem Spolku berlínských architektů. V roce 1881 získal prestižní Schinkelovu cenu za projekt výstavní budovy na tempelhofském poli. V následujících dvou letech cestoval po Francii, Španělsku, Itálii a Velké Británii. Následně přednášel na nově založení Technické univerzitě v Berlíně-Chartolttenburgu. 1894 byl jmenován profesorem na škole výtvarných umění a ve stejném roce založil s Martinem Altgeltem architektonickou kancelář. V roce 1899 konvertoval od judaismu k protestanské víře a zároveň získal Řád rudé orlice 4. třídy. V roce 1900 ukončil spolupráci s Martinem Altgeltem. Současně začal trpěl srdeční chorobou, která spůsobovala, že musel stále více času trávit ve zdravotním sanatoriu. 1906 se stal členem Pruské akademie umění v Berlíně. Ve stejném roce získal čestný doktorát na Technické univerzitě v Darmstadtu. V roce 1907 byl jmenován architektem Královských pruských muzeí. Až do své smrti pracoval na plánech nového muzea, které by hostilo německé sbírky z Pergamonu a Blízkého východu.