Budova z 80. let 20. století z doby "normalizace" sloužila jako telefonní ústředna. Její původní architektura nesla brutalistní rysy s jistou sochařskou kvalitou. Stavba v těsné blízkosti městského centra však působila periferním dojmem. Vyznačovala se uzavřeným parterem, nekontextuálností, ztrátou městského měřítka a nedefinovanými veřejnými prostory.
Cílem přestavby bylo více začlenit budovu do městské struktury, otevřít její parter a proměnit ji v městský administrativní palác. Univerzální železobetonový prefabrikovaný skelet byl využit pro přestavbu na současný kancelářský prostor. Vnější plášť budovy byl proražen velkými okny, která mění měřítko masivního objemu. Parter pomáhá definovat veřejný městský prostor ulice a poloveřejné reprezentativní vstupní plochy.