Akademie umění v Západním Berlíně

S poválečným rozdělením Berlína zůstala původní značně poškozená historická budova Akademie umění na Pařížském náměstí ve východním bloku, takže na počátku 50. let vznikla iniciativa na vybudování nového sídla pro západoberlínské členy Akademie umění. Historie původní kurfiřtské akademie se datuje až do 17. století. Samosprávná západoberlínská pobočka, která nově vznikla 2. prosince 1954 a předsedal ji Hans Scharoun, zpočátku sídlila ve vile v berlínském Dahlemu a své kulturní akce pořádala na rozličných místech. Nová budova západoberlínské Akademie mohla vzniknout až díky štědrému daru ve výši jeden milion dolarů od amerického průmyslníka Henry H. Reichholda, který byl berlínským rodákem a do roku 1918 žil v Hanzovní čtvrti, kde se v roce 1957 uskutečnila výstava IBA. Reichhold nejen že zaplatil stavbu nového sídla Akademie umění v Západním Berlíně, ale také založil nadaci, která prvních osm let financovala provoz instituce.
Místo bylo příhodně vybráno v areálu IBA 57 v Hanzovní čtvrti na severním okraji městského parku Tiergarten. Mezinárodní stavební výstavy se tehdy účastnilo přes padesát architektů z celého světa a stalo se západoevropskou výkladní skříní poválečné moderny, která stála v opozici socialisticko-realistické Stalinovy třídy ve východní části města.
Projektem byl pověřen Scharounův žák Werner Düttmann, který již dříve v Hanzovní čtvrti v modernistickém duchu vybudoval pavilon městské knihovny. Budova Akademie umění je o poznání hmotnější a lze ji řadit již k ranému brutalismu. Výsledný objekt se skládá ze tří částí spojených prosklenými chodbami a centrálním atriem. Hlavní vstup je do nízkého výstavního kvádru s povrchem fasády z vymývaného betonu odhalujícího oblázky z carrarského mramoru. Boční sál s kapacitou 600 diváků naopak tvoří fasáda z režného zdiva a zalamovanou střechou z měděných plechů. V zadní části je umístěna administrativa s knihovnou a horními ateliéry zakončujícími pilovou střechou modrý omítaný pětipodlažní objekt.