Artfarm

Asi hodinu a půl jízdy od města New York, nedaleko Salt Point se nachází budova s výstižným názvem Artfarm. Soukromý klient, sběratel především současného čínského umění, jehož části sbírek mají zapůjčeny galerie v New Yorku i Pekingu, se na svém pozemku poblíž rodinného sídla z osmdesátých let dvacátého století rozhodl vybudovat důstojný prostor pro své sbírky.
Hmota objektu koncipovaná jako plnohodnotný galerijní prostor je v interiéru rozčleněna do různě velkých výstavních sálů, k nim jsou přidruženy plochy kanceláří i nezbytné prostory zázemí a depozitů.
Vnější forma je definovaná  použitou technologií prefabrikovaných ocelových stavebních prvků, kterých se v této oblasti hojně používá především pro zemědělské stavby – odtud také název Artfarm – farma umění.
Strohost a struktura kovového pláště stavby, spolu s členěním objektu do tří různě velkých hmot, které usazené na betonových základových deskách výškově kopírují svažitost okolní krajiny, působí až surrealistickým dojmem. Různé výškové úrovně hlavních výstavních prostor jsou propojeny kaskádou ramp umístěných na jejich ose.
Hlavní komunikace vedená středem objektu po celé jeho délce zajišťuje jak přehlednost a jasnou orientaci, tak i snadnou manipulaci při přemisťování i rozměrnějších výtvarných děl. Zúžené prostory ramp propojující hlavní výstavní sály jsou pak účelně využity jako obrazové galerie.
Kontakt s okolní krajinou je návštěvníkům galerie umožněn pouze prostřednictvím tří nevelkých oken, nebo spíše světlíků, v místě výškových rozdílů hlavních hmot. Přirozené severní osvětlení podpořené linkami zářivek bohatě prosvětluje střídmý výstavní prostor.
Exteriér budovy jen sotva napoví o jejím skutečném účelu a náplni, o to silnější je kontrast strohé fasády s čistotou a jasem interiéru.
Vzácná a mnohdy křehká umělecká díla si kladou značné nároky na optimální klima vnitřního prostoru, což jistě  bylo v místě s velkými tepelnými výkyvy v průběhu roku pro autory oříškem. Řešením se ukázal být koncept hermeticky uzavřené izolované obálky, který natolik minimalizoval vliv okolního prostředí, že systém vytápění i klimatizace je používán jen výjimečně v případě potřeby či pro optimální nastavení vnitřní teploty. K přehřívání interiéru nedochází dokonce ani během opravdu horkých letních dní.