Bytový komplex Parkrand

Charakteristickým rysem vilových čtvrtí na západním předměstí Amsterodamu – kromě spousty zeleně, vodních ploch a celkem jednotvárného bytového fondu – je jednoduchá, ale přesto vkusná poválečná architektura. Jedinými výraznými body v zástavbě jsou kostel nebo škola. Tak tomu alespoň bylo předtím, než se zahájil významný proces přestavby těchto čtvrtí. Od té doby, kdy se městský úřad rozhodl zahradní předměstí sociálně více diferenciovat, zbořit činžovní domy a nahradit je bydlením v soukromém vlastnictví nebo s tržními nájmy, jsme svědky výstavby jedné architektonické ikony za druhou – což je pojmenování užívané developery. Bez ohledu na krásu je architektonickým ikonám připisována moc, která přesahuje budovu samotnou. Říká se, že do svého okolí vysílají positivní impulsy – tzv. Bilbao efekt. Bytovému komplexu Parkrand, který navrhl ateliér MVRDV, je developerem připisována taková moc.
Komplex je umístěn souběžně s okrajem parku Eendrachts v místech, kde předtím stály stály tři hákovitě zatočená činžovní domy. (Označení nového komplexu architektonickou ikonou je zároveň způsobem, jak ospravedlnit demolici 174 bytů na původním pozemku.) Parkrand je výrazná hmota o rozměrech – 135 metrů dlouhá, 34 metrů vysoká, 223 bytových jednotek. Na základě urbanistické plánu z roku 1998 měla stavba posílit vztahy mezi devátým městským okrskem a parkem Eendrachts. Je otázkou, zda bylo záměru dosaženo. Parkrand se skládá z podstavce, na němž stojí pět věží nahoře pospojovaných. Podstavec naznačuje, že vztahy mezi okolími domy a parkem je čistě vizuální, mezi věžemi lze spatřit stromy v parku. 
V MVRDV Prakrand popisují jako venkovské sídlo. Obytný komplex má hlavní vstupní dveře z ulice Dr. Colijnstraat a zadní vstup vede přímo do parku. Z poloveřejné vstupní haly s poštovními schránkami a domovníkem je přístup do soukromých částí, k chodbám odkud se vchází do jednotlivých věží s byty. Bytové jednotky o rozloze 87 až 132 m² jsou bohatě prosvětlené díky vysokým oknům přes celou výšku podlaží, dveřím a venkovním prostorám v podobě velkého balkonu – což je nyní trochu vzácností. V mostní části (11. a 12. podlaží) se nachází netypizované byty. Odhalená nosná konstrukce přidává těmto bytům nový jedinečný rozměr.
Komplex obsahuje tři tzv. venkovní místnosti. Richard Hutten navrhl dětský pokoj, obývací pokoj a jídelnu. V těchto prostorách mohou návštěvníci odpočívat mezi soukromím domova a veřejným parkem.
Domácí atmosféra je posílena použitými materiály. Fasády směrem do ulice a parku tvoří tmavé prefabrikované betonové panely, zatímco soukromé prostory jsou obloženy glazovanými bílými cihlami. Hladké a 'nepravidelně' děrované cihly vytváří na fasádě vzor, který podobně jako reliéf tapety lze spatřit pod určitým dopadem světla. Velké otvory a patrnost interiérových prvků – černá světla a bílé 'tapety' – jsou vzpomínkou na zničené činžovní bloky roztroušené po vilových čtvrtích na západě města. Z obytného souboru se stane památník připomínající zuřivé bourání, které se přehnalo přes vilové čtvrtě po té, co byl dokončen dlouhodobý proces přestavby.

Náplň stavby: 223 nájemních bytů (30 sociálních, 194 neregulovaným nájmem); 104 parkovacích míst; 560 m² komerčních prostorů.