Čtvrť Kirchsteigfeld

Narozdíl od většiny měst bývalé NDR zaznamenala Postupim v první polovině devadesátých let mimořádný vzrůst zájmu o bydlení. Není divu. Láká příjemná velikost (dnes přibližně 140 000 obyvatel), dostatek pracovních příležitostí ve městě, které se stalo metropolí obnovené spolkové země Braniborsko, a ovšem v sousedním Berlíně (půl hodiny jízdy do centra), znamenité rekreační zázemí (jezera a ramena řeky Havel, okolní lesy), kulturní nabídka a prvotřídní vizuální atraktivita. S obrovskými výdaji se obnovuje soustava aristokratických rezidencí, parků a kulturní krajiny, podobně jako v Berlíně nebo Drážďanech se odstraňují nejhorší modernistické intervence do historické struktury a staví se repliky zničených památných budov (někdy diskutabilně schematizované - městský zámek jako budoucí sídlo zemského parlamentu), díky pořádání Spolkové zahradní výstavy 2001 byl na místě zrušeného armádního areálu vybudován rozsáhlý park s ekologickým didaktickým centrem, z avantgardistických novostaveb vyniká Hans-Otto-Theater od Gottfrieda Böhma (2002-06) a zejména se plánuje akvapark od Oscara Niemeyera.

Vyrostlo několik nových obytných celků, ve zjednodušené formě navazujících na tradiční typy rodinných nebo činžovních vil nebo na střízlivou architekturu meziválečné Nové věcnosti. Společné je relativně malé měřítko, množství integrované zeleně a formální různorodost bez okázalých stylových výstřelků. Nejrozsáhlejší, nejvýraznější a nejúspěšnější z těchto čtvrtí je Kirchsteigfeld na jihovýchodním okraji města, založený na dříve zemědělsky využívaném pozemku mezi vesnicí Drewitz a panelovým sídlištěm. Developer ve spolupráci s magistrátem svěřil projekt berlínské dvojici Rob Krier - Christoph Kohl (Rob je bratrem Léona Kriera, C. Kohl je Robovým zetěm). Ti vytvořili urbanistický rozvrh a závazné předpisy týkající se měřítka, forem a barevnosti (masterplan) a podle nich pak jednotlivé budovy navrhovali další architekti.

Kirchsteigfeld se rozvíjí kolem dvou kolmých os, třídy a několikrát přemostěného potoka s jezerem, v jejich křížení se nachází náměstí s věžovými dominantami kostela a komunálního centra (A. Burelli) a obchodního a bytového domu (S.O.M.). Navazující ulice s řadovými domy nebo činžovními vilami využívají principů sitteovské "stavby měst podle uměleckých zásad", uplatňují se pěší zóny, půdorysná zalomení, věžové nebo balkonové akcenty v pohledových osách. Vnitrobloky jsou částečně průchozí, zarostlé druhově bohatou zelení a využité pro dětská hřiště nebo parky. Výšku budov limituje vzrůst stromů, auta rezidentů nehyzdí výhledy, neboť parkují ve dvorech pod ozeleněnými terasami, popelnice jsou skryty v rafinovaných a přitom snadno dosažitelných výklencích. Z dalších "vychytávek" stojí za pozornost samostatné vchody do přízemních bytů se závětřím a předzahrádkami, simulující situaci rodinného domu. Masterplan preferoval sedlové střechy a tradiční vertikální členění fasád s okny na výšku a umožnil pestrou, nikoli však libovolnou barevnost průčelí. Díky množství zapojených architektů byla zajištěna různorodost zástavby a kýžený dojem přirozeně rostlého města. U některých budov nalezneme cedulky se jmény projektantů. Spojení s centrem Postupimi zajišťuje tramvaj.

Kirchsteigfeld platí za jednu z nejdůslednějších uskutečněných evropských ukázek tzv. Nového urbanismu - směru, resp. hnutí, které se konstituovalo v roce 1993 v USA a razantně prosazuje tradiční městské formy proti tzv. sídelní kaši, rozvolněné zástavbě devastující příměstskou krajinu v návaznosti na silniční tepny. Zatímco v Americe vyrůstají nová tradicionalistická městečka a čtvrti poměrně často, v Evropě se jich tolik neobjevuje, navzdory tomu, že v teorii se tu koncepty toho druhu objevují již od 60. let 20. století, a jak dokazuje také postupimský komplex, uživatelé je nadmíru oceňují. Hlavní příčinou je patrně skutečnost, že úpadek urbanismu a jeho negativní sociální důsledky v Evropě nedosáhly stále ještě takového stupně jako v Americe, a problém tedy není - zejména samosprávami - pokládán za tolik naléhavý. Nezanedbatelnou roli ovšem hrají také modernistické předsudky a klišé o "slohu a potřebách naší doby", "populismu" atd., kupodivu přežívající také mezi profesionály v civilizovanějších zemích na západě evropského kontinentu, na rozdíl od více pluralitní anglo-americké scény: tak se daří brzdit projekt na dostavbu bloku Tacheles v centru Berlína podle návrhu předních světových tradicionalistů (masterplan Andrés Duany - Elizabeth Plater-Zyberk, jednotlivé stavby kromě nich Robert Stern, Calvin Tsao, Tom Beeby, Javier Cenicacelaya, Gabriele Tagliaventi, Piotr Choynowski, Demetri Porphyrios). Není bez zajímavosti, že Spojené státy svěřily prestižní realizaci své berlínské ambasády na Pariser Platz (dok. 2007) ateliéru Moore Ruble Yudell, podílejícímu se na výstavbě Kirchsteigfeldu a projektujícímu pro téhož developera (Groth + Graalfs) podobný okrsek Karow Nord na severu Berlína, spojujícímu "tradice zahradního města s německým modelem velkoměstské obytné zástavby". Podstatné je, co říkají němečtí stoupenci Nového urbanismu vůči kritikům tradičních forem: nejde primárně o tyto formy, jako "především o nápravu degradované sféry veřejného zájmu".

Rob Krier - Christoph Kohl, The Making of a Town: Potsdam - Kirchsteigfeld, Bensheim: awf-verlag / London: Papadakis 1997.

---

Příspěvek vznikl s podporou Grantové agentury ČR (postdoktorský grant 408/08/P167).