Ptáme se, jak přizpůsobit sto let starý, málo udržovaný dům současné každodennosti několikačlenné rodiny (malá užitná plocha, technologie a materiály za hranicí své životnosti, chybí hygienické zázemí...) a jak přitom neporušit všechna jemná a těžko zachytitelná přediva a vrstvení vytvářející silný charakter původního (důvěrně známého) domu a místa.
Užitná plocha domu (30 m² jedno podlaží) neumožňuje doplnit vše potřebné uvnitř. Nechávám tedy dům dispozičně téměř beze změn a vše potřebné doplňuju vně - na místo původního dřevníku na západní straně domu (kuchyň), v místě toalety na jižní fasádě (koupelny) a před vstup na východ (zádveří).
Forma přístaveb je odvozena z proporcí a tvaru stávajícího domu, který je v podstatě skladbou krychlí nad dvěma půdorysnými čtverci (vertikála schodiště a obytná část domu).
Analogicky přidávám pět krychlí – dvě vytváří přidanou horizontálu kuchyně, dvě zaklesnutou vertikálu hygienického zázemí, jedna je novým zádveřím. Přidané je od původního domu jednoznačně odlišitelné. Modřínový povrch nového je hierarchizován barvou olejového nátěru - černá kuchyně / bílá hygiena / syrový vstup.
Líbilo by se mi, kdyby dostavba fungovala jako lišejník. Symbiotická forma houby (pro nás dřevěná konstrukce) a řasy – zajišťující fotosyntézu, tedy životaběh (pro nás funkční náplň přístaveb), je pro nositele dík své samovyživovací schopnosti neškodná. Barevně a strukturálně s ním naopak může vytvářet neočekávaně silné vztahy.
Rád bych, aby se nově přidané stalo časem přirozenou součástí vrstevnatého a živého místa.