Dostavba menzy Kantonsschule Wettingen

Objekt studentské menzy ve Wettingenu přestal postupem času, díky rostoucímu počtu studentů i špatným provozním vazbám, vyhovovat.
Volba stavební parcely padla na pozemek těsně sousedící s areálem kláštera, na kterém stojí klasicistní objekt bývalé stodoly. Její přestavba, nesoucí s sebou důraz na zachování charakteru objektu a jeho skloubení s provozními a prostorovými požadavky menzy se staly hlavními body zadání veřejného výběrového řízení. Z něj mezi šesti jinými návrhy zvítězilo řešení ateliéru MLZD.
Mezi rozhodující kriteria hodnocení soutěžních návrhů patřilo nejen jasné definování hmoty přístavby, ale také koncepční přístup k řazení a kombinaci rozdílných provozních zón, jež měly umožnit bezkolizní fungování nového objektu se stávajícím.
Nově přistavěný objem jídelny navazuje na stávající objekt původní stodoly a prodlužuje jeho objem na měřítko blížící se okolnímu kontextu. Nejen díky vizuálně silnému výrazu nové přístavby by se měl význam původní stodoly povýšit na místo setkávání mladých lidí a studentů.
Původní otevřený prostor stodoly bez vnitřního členění autoři předělili vložením staticky autonomní betonové desky stropu. Tím bylo možné v přízemí umístit 130 míst pro novou cafeterii a v horním podlaží 220 dalších pro studentskou jídelnu. Využitím podobných nároků obou provozů vzniká možnost jejich oboustranně výhodného fungování, současně ale díky dispozičnímu řešení i jejich striktní oddělení. V případě uzavřených akcí v prostoru mensy je bezproblémů možné samostatné fungování cafeterie. Oba prostory jsou propojeny vstupním prostorem navazujícím na postranní velkoryse navržené schodiště při severnějším štítu původní budovy. Přístavba navazující po celé šířce objektu jej doplňuje v přízemí o nutné sociální a provozní zázemí cafeterie, v horním pak v sobě obsahuje výdejnu jídla a kuchyni menzy se všemi nutnými náležitostmi. Obě podlaží propojuje jak únikové schodiště, tak výtah sloužící jak pro bezbariérový přístup, tak pro zásobování kuchyně a skladů jídelny. V podkrovní části nově navržené hmoty jsou umístěny veškeré technologie TZB.
Autoři se svým řešením snažili co nejméně narušit výraz a hodnotu původního klasicistního objektu stodoly. Vnější fasáda byla sice tepelně zaizolována tak, aby byly splněny nutné požadavky standardu minergie, byl ale kladen silný důraz na zachování veškerých výrazových prvků původního vzhledu objektu. Klenuté otvory ve fasáděl byly zachovány, a i když zasklené, slouží nadále jako propojení parteru domu s jeho okolím.
Stěny cafeterie byly částečně obloženy světlým dřevem, zatímco v prostoru jídelny autoři původní cihelné zdivo ponechali zcela obnažené. Nejen díky režným zdem, ale i otevřenému krovu střechy je v prostoru jídelny stále cítit původní charakter stodoly.
Černý mobiliář cafeterie a bílý použitý pro jídelnu dodatečně podporuje vnitřní kontrast obou celků.
Nově navržená zavěšená fasáda z perforovaného anodizovaného plechu zahaluje celý objekt včetně střechy a oken. Autoři se tím snažili docílit jasné geometriké abstrakce tvaru domu až na jeho samou podstatu. Za pomoci této redukce formy, a také díky temným plochám fasády, se nová budova přístavby od té původní drží jemně zpátky a ponechává jí její dominantní význam.
Kov pláště fasády, ušlechtilý a hodnotný materiál středověku, stejně jako do něj vtištěný ornament v podobě listů, jsou zamýšleny jako odkazy k nedalekému historickému areálu kláštera. Štěrbinami děrovaného plechu pronikající sluneční paprsky přenášejí ornament z exteriéru fasády do interiéru domu, kde se stává jeho neustále se měnící součástí.