Dům Allens Rivulet

Dům má dvojí charakter a lze v něm prožít odlišné zážitky v reakci na okolní kontext a způsob využití. Při vstupu jeho hranatá a strohá forma připomíná kontejner statně odolávající tasmánské krajině a povětrnostním podmínkám. Při průchodu “vykotlaným“ portálem se odhaluje teplá a zakrytá slabina sloužící jako chráněný vstup. Tyto místa nacházející se někde na pomezí - venku ale přece obklopeny stavbou - jsou výsledkem promyšleného přístupu k venkovnímu bydlení uprostřed typického tasmánského počasí - “čtyři roční období v jednom dni“. Dovolují sedět na slunci, ale vyvarovat se studenému zimnímu větru, nebo případně sedět venku a vyvarovat se příliš ostrému letnímu slunci. Nabídka prostorů je od zcela uzavřených po polouzavřené, se střechou i bez ní. Na vrcholu domu je terasa, která je maximálně otevřená s širokým výhledem.
Klientovo přání, aby kuchyně tvořila jádro celého domu, definovalo celou dispozici. Mřížka rozdělující dům na různé funkce s kuchyní v centru je mírně zdeformovaná tak, aby mohly být jednotlivé místnosti nasměrovány k určitým výhledům. Dům se otáčí se kolem středu a nakonec se zvedá nad přízemí hledí směrem k Mount Wellington.
Volné mezery v dispozicí umožňují vidět jádro z různých míst uvnitř domu. Kompaktní dispozice je rozšířena prostřednictvím vložených prázdných ploch a spojení s venkovními částmi. Hranice mezi vnitřními a vnějšími prostory jsou rozmazány a vzájemně promíchány.
Tmavý kovový obvodový plášť je výhodný díky nízkým požadavkům na údržbu a umožnil stavbě také při pohledech z dálky ustoupit do stínů kopcovité krajiny. Vstupní místa a oblastí pro venkovní život jsou koncepčně "vyštípnuty" z kovového boxu a obloženy “teplým“ dřevem.
Zavěšená betonová deska nad obytnou částí domu slouží k pohlcování tepla přicházejícího přes skleněné stěny ze severu. Přirozené proudění vzduchu napříč domem navazuje na přilehlé mýtiny mezi stromy.