Dům N

Primitive Future House (N House), 2001

Původní koncept vychází z nerealizovaného projektu Primitive Future House (N House) z roku 2001. Beztvarý objem byl složený z vrstevnic o výšce 350mm, které sloužily zároveň jako schody, postel, židle i stůl.  Fujimoto se ve svých projektech obrací k archetypům – jeskyně a hnízdo, z nichž se odvíjí jeho 'primitivní domy' hledající nové prototypy k bydlení mazající hranice mezi nosnou konstrukcí a vnitřním zařízením domu. Stejným způsobem stírá hranice mezi interiérem a vnějším prostředím. Hermeticky neuzavírá ani přesně definuje, ale pouze naznačuje a vytváří křehké komunikativní hranice.

---

Dům pro dva lidi a jednoho psa. Samotný dům je složený ze tří obvodových plášťů o různých velikostech vsazených do sebe. Nejvzdálenější obálka zakrývá celý pozemek a tvoří chráněnou poloveřejnou zahradu. Druhá obálka uzavírá vymezený prostor uvnitř krytého venkovního prostoru. Třetí skořápka vytváří menší interiéry. Obyvatelé žijí uvnitř těchto odstupňovaných oblastí.
Vždy jsem měl pochybnosti o oddělení ulice a domů stěnou a zajímal jsem se o stupňování pestrých prostorů provázených různými vztahy mezi ulicí a domem: místo uvnitř domu blízko ulice, vzdálenější místo od ulice a místo v soukromí vzdálené bezpečně daleko od ulice.
Proto se život v tomto domě podobá pobývání mezi mraky. S výjimkou postupně se rozůstajícího pláště tu nelze najít žádnou zřetelnou hranici. Dalo by se říct, že ideální architekturou je venkovní prostor, kde se člověk cítí jako uvnitř a vnitřní prostor působící jako venkovní příroda. V hnízdové struktuře je vnitřek vnějškem a naopak. Mým záměrem bylo vytvořit architekturu, která by nebyla o prostoru nebo formě, ale jednoduše o vyjádření bohatství prostoru mezi domem a ulicí.
Soubor tří obvodových plášťů může případně představovat nekonečný počet zapadání jedné skořápky do druhé, protože celý svět tvoří nekonečné množství jednoho zapadajícího do druhého. V tomto případě jde pouze o tři z nich, kterým byl dán stěží patrný tvar. Představoval jsem si, že mezi městem a domem není v podstatě žádný velký rozdíl, ale různé přístupy ke kontinuu jednotlivých věcí nebo jiným vyjádřením téhož – zčeření prvotního prostoru, který lidé začali obývat. Jde o představení konečného domu, v němž je vše od základu až po jednotlivé zvláštnosti navrhováno jedinou společnou metodou.