Směr dovnitř
Projekt řeší adaptaci poloviny dvojdomku z 50. let pro potřeby velké rodiny. Život rodiny se dnes odehrává jinak než v době výstavby, není uzavřen do striktně vymezených místností. Hlavním požadavkem stavebníků bylo vytvoření velkého prostoru pro společný život. To se neslučovalo s komplikovanou dispozicí poskládanou z řady stejných pokojů. Dům bylo potřeba zevnitř prostorově a provozně radikálně proměnit – otevřít přízemí. Což vyvolalo potřebu zabydlet podkroví.
Místo labyrintu komor a pokojů vytváříme rozlehlý společný prostor s ohništěm uprostřed. Aby prostor nebyl pouze rozlehlý a měl i kvalitu výšky, nad částí obytného prostoru odstraňujeme strop a propojujeme tak prostor pro odpočinek a vysedávání s hernou v patře. To navíc zase posiluje rodinnou pospolitost. V patře jsou okolo herny situované pokoje dětí.
Interiér chce být přívětivým. Zahrnuje své obyvatele přemírou struktur a textur. Dřevo v různých úpravách, šmouhaté stěrky, nátěry, kde je patrné provedení lidskou rukou. Přesto se nevyhýbáme barvám, ba naopak!
Směr zevnitř ven
Stejně, jako se změnily vztahy v rámci dispozice, mění se i vztah k exteriéru. Dvorek již není utilitární prostor, od kterého se dům odvrací, neb slouží primárně k produkci. Naopak je to prostor k rekreaci, kam se dům chce vpít – hlavní obytný prostor šíří svůj vliv skrze novou verandu. V teplých měsících je dvorek přirozeným rozšířením obytného prostoru.
Směr z venku dovnitř
Dům se staví jinak k ulici a jinak do dvora.
Do ulice se příliš nemění a neotvírá. Přestože se dům provozně radikálně proměňuje, nechtěli jsme úplně vymazat jeho původní obraz a atmosféru, které měly určitě kvality. Zachováváme čitelnou původní hmotu vč. otvorů s replikami původních výplní. Vikýř do ulice, ve kterém je prostor herny, vytváří novou dominantu.
Ze dvora je strategie jiná – dům se sem naopak maximálně otevírá. K domu je přisazená rozměrná veranda, jejíž motiv se opakuje i v patře.