Dům pro fotografa
Přemův pozemek vypadal jako pěkná mírumilovná louka pod lesem, ale klamala nás travou.
Pozemek leží na rozhraní třetí a čtvrté zóny CHKO Beskydy. I přesto, že všude kolem je původní zástavba ze 70. let 20. století, museli jsme vyvinout veliké úsilí, abychom mohli tento dům postavit. Ani orientace pozemku nebyla úplně ideální, ale nic co bychom nezvládli.
Vytvořit delikátní přechod mezi socialistickou zástavbou a nedotčenou loukou nebylo jednoduché. Proto jsme zvolili z každého prvku to nejlepší. Ze stávající výstavby urbanistické uspořádání, zejména uliční linii, z louky zase jemné křivky terénu. Louku natahujeme až na střechu ložnice a stíráme hranice mezi terénem a domem. Absence oplocení jen podporuje přirozené osazení domu do okolí.
Dispozice přízemí je jasně rozdělena na společnou vstupní část, která slouží pro potřeby rodiny a zároveň jako před-prostor fotografického ateliéru umístěného v podkroví. Hlavní obytný prostor je současně kuchyní, jídelnou a obývákem. Samostatné křídlo do zahrady je již přízemní s loukou na střeše. Ukrývá ložnici s koupelnou, která je společná pro celý dům.
Podkroví je děleno na poloviny. Jedna část patří ateliéru s výstupem na zelenou střechu-louku, druhá je zcela v nadvládě dětí, které mají proskleným štítem výhled do valašských kopců.
Mini nádvoříčko, zahryznuté do louky, je ze západu kryté zelenou vlnou, z východu přirozeně splývá s terénem. Tady je hlavní oáza klidu a pohody celého domu, vlastně takový obýváček bez střechy.
Ve vstupu je vytvořen záliv pro parkování, kterým vyrovnáváme první výškový rozdíl pozemku a vytváříme i jakýsi pocit soukromí tím, že polosoukromým před-prostorem oddělujeme část soukromou. Absence oplocení, branek a bran opět odkazuje na okolní louky a volně plynoucí valašskou krajinu…
Pozemek leží na rozhraní třetí a čtvrté zóny CHKO Beskydy. I přesto, že všude kolem je původní zástavba ze 70. let 20. století, museli jsme vyvinout veliké úsilí, abychom mohli tento dům postavit. Ani orientace pozemku nebyla úplně ideální, ale nic co bychom nezvládli.
Vytvořit delikátní přechod mezi socialistickou zástavbou a nedotčenou loukou nebylo jednoduché. Proto jsme zvolili z každého prvku to nejlepší. Ze stávající výstavby urbanistické uspořádání, zejména uliční linii, z louky zase jemné křivky terénu. Louku natahujeme až na střechu ložnice a stíráme hranice mezi terénem a domem. Absence oplocení jen podporuje přirozené osazení domu do okolí.
Dispozice přízemí je jasně rozdělena na společnou vstupní část, která slouží pro potřeby rodiny a zároveň jako před-prostor fotografického ateliéru umístěného v podkroví. Hlavní obytný prostor je současně kuchyní, jídelnou a obývákem. Samostatné křídlo do zahrady je již přízemní s loukou na střeše. Ukrývá ložnici s koupelnou, která je společná pro celý dům.
Podkroví je děleno na poloviny. Jedna část patří ateliéru s výstupem na zelenou střechu-louku, druhá je zcela v nadvládě dětí, které mají proskleným štítem výhled do valašských kopců.
Mini nádvoříčko, zahryznuté do louky, je ze západu kryté zelenou vlnou, z východu přirozeně splývá s terénem. Tady je hlavní oáza klidu a pohody celého domu, vlastně takový obýváček bez střechy.
Ve vstupu je vytvořen záliv pro parkování, kterým vyrovnáváme první výškový rozdíl pozemku a vytváříme i jakýsi pocit soukromí tím, že polosoukromým před-prostorem oddělujeme část soukromou. Absence oplocení, branek a bran opět odkazuje na okolní louky a volně plynoucí valašskou krajinu…
0 komentářů
přidat komentář
