Dům u potoka, Pec pod Sněžkou
Dům u potoka stojí v Peci pod Sněžkou na trojúhelníkové parcele sevřené mezi hlavní silnicí a korytem Zeleného potoka. Nachází se v blízkosti centra města, v místě, kde se hustší zástavba postupně rozvolňuje a uliční prostor už neurčuje jediná souvislá linie, ale několik různých hran. Právě charakter pozemku, okolní zástavba a jednotlivé uliční čáry se staly hlavním východiskem návrhu.
Dům je umístěn těsně k hraně pozemku, aby na jeho klidnější straně vznikla co největší soukromá zahrada orientovaná směrem k potoku a zalesněnému svahu. Jeho dvě podlaží sledují rozdílné linie okolní zástavby – horní hmota je proto vůči přízemí mírně natočená. Toto jednoduché posunutí zároveň vytváří krytý vstup z uliční strany a zastřešenou terasu směrem do zahrady. Samotný dům se jinak svým tvarem ani materiálovým řešením nesnaží na sebe výrazně upozorňovat.
Přízemí a podkroví jsou odlišena nejen materiálově, ale především provozně. Přízemí tvoří soukromou část domu určenou majitelům, zatímco podkroví slouží jejich návštěvám. Už za vstupními dveřmi se proto pohyb v domě rozděluje – schodiště vede přímo do horního podlaží, zatímco chodba pokračuje do obytné části majitelů.
Srdcem přízemí je světnice, která spojuje kuchyň, jídelní stůl a obytnou část do jednoho společného prostoru. Otevírá se na jih směrem k terase a zahradě a soustřeďuje hlavní společenský život domu. Navazuje na ni pokoj paní domu s výhledem do klidného údolí Zeleného potoka.
Podkroví je navrženo jako samostatné zázemí pro hosty. Ze společné kuchyňky se vstupuje do dvou oddělených pokojů, z nichž každý má vlastní koupelnu a toaletu. V nejvyšších místech střechy jsou nad pokoji vložena další patra na spaní přístupná po žebříku. Hosté tak mohou horní část domu využívat relativně nezávisle na soukromém životě majitelů v přízemí.
Také umístění parkování vychází z neobvyklé geometrie parcely. Je soustředěno do jihozápadního cípu pozemku, kde se trojúhelníková parcela zužuje natolik, že zde již není možné smysluplně stavět. Návrh tak využívá jednotlivé části komplikovaného pozemku podle jejich možností a z jeho omezení vytváří základní princip architektury domu.
Dům je umístěn těsně k hraně pozemku, aby na jeho klidnější straně vznikla co největší soukromá zahrada orientovaná směrem k potoku a zalesněnému svahu. Jeho dvě podlaží sledují rozdílné linie okolní zástavby – horní hmota je proto vůči přízemí mírně natočená. Toto jednoduché posunutí zároveň vytváří krytý vstup z uliční strany a zastřešenou terasu směrem do zahrady. Samotný dům se jinak svým tvarem ani materiálovým řešením nesnaží na sebe výrazně upozorňovat.
Přízemí a podkroví jsou odlišena nejen materiálově, ale především provozně. Přízemí tvoří soukromou část domu určenou majitelům, zatímco podkroví slouží jejich návštěvám. Už za vstupními dveřmi se proto pohyb v domě rozděluje – schodiště vede přímo do horního podlaží, zatímco chodba pokračuje do obytné části majitelů.
Srdcem přízemí je světnice, která spojuje kuchyň, jídelní stůl a obytnou část do jednoho společného prostoru. Otevírá se na jih směrem k terase a zahradě a soustřeďuje hlavní společenský život domu. Navazuje na ni pokoj paní domu s výhledem do klidného údolí Zeleného potoka.
Podkroví je navrženo jako samostatné zázemí pro hosty. Ze společné kuchyňky se vstupuje do dvou oddělených pokojů, z nichž každý má vlastní koupelnu a toaletu. V nejvyšších místech střechy jsou nad pokoji vložena další patra na spaní přístupná po žebříku. Hosté tak mohou horní část domu využívat relativně nezávisle na soukromém životě majitelů v přízemí.
Také umístění parkování vychází z neobvyklé geometrie parcely. Je soustředěno do jihozápadního cípu pozemku, kde se trojúhelníková parcela zužuje natolik, že zde již není možné smysluplně stavět. Návrh tak využívá jednotlivé části komplikovaného pozemku podle jejich možností a z jeho omezení vytváří základní princip architektury domu.
autorská zpráva
0 komentářů
přidat komentář
