Dům Walther

Řeka Rýn pramení kousek před Churem, v Německu nabere svoji sílu a v Rotterdamu se vylije do moře. Řeka modeluje krajinu a dotváří obraz mnoha významných měst. V oblasti středního toku Rýna jsou nakumulována všechna nejlepší německá vinařství. Údolí mezi Mohučem a Koblencem bylo v roce 2002 zapsáno na seznam kulturního dědictví. Světoznámou vinařskou oblast Rheingau není třeba dlouze představovat, ale co takhle švýcarské víno?
Graubünden je největším kantonem ve Švýcarsku. V hlubokých údolích mezi horami však žije necelých dvě stě tisíc obyvatel. Zatímco v celém Švýcarsku mluví rétorománsky pouhých pět promile obyvatel, v Graubündenu toto číslo šplhá až ke čtrnácti procentům. Do Graubündenu si jezdí zklidnit nervy nejen Švýcaři z okolních kantonů, ale zvykli si sem létat také bohatí Evropané. Nedaleko Churu, hlavního města zdejšího kantonu, leží dvoutisícový Malans. Přestože má městečko více než tisíciletou tradici, tak není pro turisty lákavé jako Davos nebo Svatý Mořic. Patří mezi spoustu podhorských měst, které těží především ze své malebné lokality. Malans je však přece jenom v něčem výjimečný. Leží na úpatí Alp, kde se hluboká horská údolí rozevírají do širokých údolí. A právě příznivé klima na mírných jižních svazích s výhledem na Rýn umožnilo, aby tu vinařství zapustilo kořeny. Pásy vinic se zakusují až do historického centra Malans.
Na okraji jedné takové vinice stojí i dům rodiny Walther-Hitz. Stavba dráždí zvláštním zdeformovaným tvarem a nepřehlédnutelným architektonickým jazykem, který ve svém okolí působí nezvykle, ale přece jen čímsi povědomě. Klasický obraz domu se sedlovou střechou tu narušuje předimenzovaný vikýř a lodžie vykousnutá z jinak kompaktní obdélníkové hmoty. Nepravidelný tvar domu nelze pochopit hned na první pohled, ale lze z něj vycítit introvertní atmosféru. Rudé zvlněné eternitové desky, které byly zvoleny pro obklad domu, působí v prostředí novodobých napodobenin engadinských domů stejně neobvykle jako tvar samotného domu.

Byla slunná neděle a Fortunat Walther zrovna v garáži chystal kola pro rodinný výlet. Abychom příliš nerušili, tak jsme si jen zpovzdálí prohlíželi jeho dům. Pan Walther, podobně jak další šťastlivci, co si nechali navrhnout dům od slavného architekta, je však na podobné návštěvy připravený a docela ho zklamalo, když se dozvěděl, že jsme se přijeli podívat jen z Česka. Během krátkého období, co dům stojí, už přivítal zvědavce z mnoha kontinentů.
Na churskou kancelář Bearth + Deplazes se Waltherovi obrátili na základě již postavených referenčních domů. Šli za nimi, protože se jim zamlouvala jejich architektura a chtěli po nich, aby pro ně navrhli něco s jejich rukopisem. Předpokládali, že dokáží nejlépe naplnit jejich představy. Netušili však, že si architekti budou v projektu realizovat také svoje ambice. V průběhu realizace museli přistoupit na mnoho experimentů a komplikací. Nebylo lehké sehnat řemeslníky, kteří by dokázali přesně pracovat s vlnitými deskami a obložit jimi dům. Největší utrpení zakusili v místech, kde se fasáda stýká s okny. Nepřesností a skulin pod střechou si všimli také špačci. Založili tu svoje hnízda, odkud to mají blízko na rabování vinic. Waltherovi si na dům nakonec také zvykli a pohodlně se v něm zabydleli. Stále v nich přetrvává hořký pocit, že architekt byl při projektování příliš velkým pánem a konečným vítězem.