Einsteinova věž

Sluneční pozorovatelna v Postupimi nedaleko Berlína je prvním významnějším a současně nejznámějším dílem německého expresionisty Ericha Mendelsohna. Zajímavostí je, že v době vzniku Einsteinovy věže v Mendelsohnově ateliéru pracoval také Loosův žák Richard Neutra.
Objekt v sobě ukrývá sluneční dalekohled navržený hvězdářem Erwinem Finlay-Freundlichem (1885-1964), který byl spolupracovníkem Alberta Einsteina a také ředitelem Einsteinova institutu. Finlay-Freundlichem se měl stát profesorem astronomie na pražské Karlově univerzitě, k čemuž z důvodu německé okupace nedošlo. Sluneční teleskop sloužil k pozorování a uskutečňování experimentů potvrzujících či vyvracejících Einsteinovu teorii relativity.
První Mendelsohnovy návrhy se objevily kolem roku 1917. Stavět se začalo v letech 1920-21. S provozem věže se muselo počkat až do roku 1924 po dodatečném získání finančních prostředků. Skulpturálnímu výrazu stavby nejlépe odpovídal beton. Ten byl nakonec použitý jen na hlavní nosnou konstrukci, zbytek je vyzděn z cihel a celá stavba je omítnutá. Sám Albert Einstein finančně podporoval vznik stavby i následný provoz věže, přestože v ní nikdy nepracoval. Vnější výraz i zvolený materiál se průběžně měnily, ale celková forma musela zůstat stejná, poněvadž obalovala Finlay-Freundlichův vynález. Celý dům totiž funguje jako dalekohled. Jedinečná konstrukce zalomeného teleskopu slouží postupimskému astrofyzikálnímu institutu dodnes. Sluneční světlo proniká střešní kopulí, dále pak proudí středem věže mezi schodišťovými rameny do suterénní laboratoře, kde se paprsky pod zrcadlem lámou v úhlu 90 stupňů a jsou dále distribuovány k jednotlivým přístrojům.
Koncem 90. let minulého století prošla Einsteinova věž u příležitosti 75. výročí vzniku kompletní rekonstrukci za přispění nadace Wüstenrot a nyní je zářivou perlou vědeckého parku na postupimském Telegrafenbergu.