Ekologická farma černostrakatých slavonských prasat
Černostrakaté slavonské prase je původní chorvatský druh, který byl v 90. letech 20. století prohlášen za ohrožený. Jedním z prvních chovatelů, kteří se vrátili k chovu tohoto zapomenutého druhu, byla malá společnost z východochorvatského města Donji Miholjac ležícího u maďarských hranic. Zadáním bylo vybudovat farmu podle nejvyšších ekologických standardů. Navíc bylo potřeba do budoucna počítat s možným rozšířením farmy a navrhnout dva identické urbanistické soubory.
Stavba
Návrh vychází především z optimalizace jednotlivých funkcí. Pro tento druh hospodářských budov je typické přízemní řešení s prostory pro zvířata po stranách a chodbou uprostřed, která slouží ke krmení zvířat, rozmetání podestýlky a odvozu hnoje. Kromě stájí je nutné mít k dispozici také sklad slámy. Zrušením prostřední chodby a vytvořením horní galerie, která kromě přístupu k jednotlivým stájím slouží také k uskladnění podestýlky. Došlo tak k racionalizaci prostoru, optimalizaci chovatelského procesu a současně odpadla přeprava podestýlky.
Zrušení prostřední chodby předcházelo zavedení posuvných příček, které usnadnily údržbu, ale také umožnily různé využití budovy, kde se prostory stájí zmenšují a zvětšují; od nejmenšího boxu pro prasnice se selaty až po společný výběh všech zvířat.
Souhrnem všech uvedených parametrů v souladu s rozměry člověka, zvířete i stroje vznikl optimální profil stavby se sedlovou střechou. Šikmé střešní plochy jsou v hřebeni mírně posunuty, což umožnilo dodatečné osvětlení interiéru a odvětrání skladu podestýlky na horním ochozu.
Materiály
Důležitým kritériem při výběru materiálu byla odolnost při kontaktu se zvířaty. Pro spodní část byly zvoleny pevné betonové stěny a mobilní příčky z pozinkovaného plechu. Nad tímto soklem je vzdušná dřevěná konstrukce a na šikmé střeše jsou keramické tašky. Kromě toho, že objekt musí splňovat požadovanou funkci, tak se snaží svým vzhledem i použitými materiály držet v duchu slavonského venkova.
Stavba
Návrh vychází především z optimalizace jednotlivých funkcí. Pro tento druh hospodářských budov je typické přízemní řešení s prostory pro zvířata po stranách a chodbou uprostřed, která slouží ke krmení zvířat, rozmetání podestýlky a odvozu hnoje. Kromě stájí je nutné mít k dispozici také sklad slámy. Zrušením prostřední chodby a vytvořením horní galerie, která kromě přístupu k jednotlivým stájím slouží také k uskladnění podestýlky. Došlo tak k racionalizaci prostoru, optimalizaci chovatelského procesu a současně odpadla přeprava podestýlky.
Zrušení prostřední chodby předcházelo zavedení posuvných příček, které usnadnily údržbu, ale také umožnily různé využití budovy, kde se prostory stájí zmenšují a zvětšují; od nejmenšího boxu pro prasnice se selaty až po společný výběh všech zvířat.
Souhrnem všech uvedených parametrů v souladu s rozměry člověka, zvířete i stroje vznikl optimální profil stavby se sedlovou střechou. Šikmé střešní plochy jsou v hřebeni mírně posunuty, což umožnilo dodatečné osvětlení interiéru a odvětrání skladu podestýlky na horním ochozu.
Materiály
Důležitým kritériem při výběru materiálu byla odolnost při kontaktu se zvířaty. Pro spodní část byly zvoleny pevné betonové stěny a mobilní příčky z pozinkovaného plechu. Nad tímto soklem je vzdušná dřevěná konstrukce a na šikmé střeše jsou keramické tašky. Kromě toho, že objekt musí splňovat požadovanou funkci, tak se snaží svým vzhledem i použitými materiály držet v duchu slavonského venkova.
SKROZ
0 komentářů
přidat komentář
