Dům pro umělecký pár se nachází na místě bývalé továrny na obuv. Objekt hned po dokončení vzbudil rozruch, poněvadž do ulice neměl žádná okna ale jen desky z překližkové dýhy (natřené fenolovou pryskyřicí), která se běžně užívá jako bednění pro odlévání betonu. Jediné okno se nachází ze zadní strany domu, ale i to umožňuje obyvatelům pouze výhled do nebe. Přízemí tvoří jediný prostor s malou postranní kuchyňkou a venkovní části (nejedná se však o žádnou venkovní zahradu), kam lze vstoupit z hlavního prostoru. Horní podlaží ustupuje od přední i zadní fasády a tvoří jej tři ložnice s koupelnou. Ani v tomto podlaží se nenachází žádná okna. Jediné osvětlení přichází z horních světlíků (jeden pro každou místnost). Dva pokoje se přesto dělí o jedno okno, které však má výhled do slepé stěny. Dům svou koncepcí působí, jako by měl stát spíše v Tokiu než na východním okraji Londýna. Stavba zde působí cizorodě, introvertně a záhadně, ale přesto je zcela okouzlující.