Knihovna Phillips Exeter Academy

Neustálá obnova architektury pramení z měnícího se pojetí prostoru.
Člověk s knihou jde ke světlu.
To je počátek knihovny.
Přece nepůjde patnáct metrů k lampě.
Studijní kout v knihovně je výklenek, který by mohl být počátkem prostorového řádu a jeho struktury.
Sloup v knihovně má svůj počátek ve světle.
Prostor rozdělený sloupy se najednou nabízí jako studovna, aniž by tak byl pojmenován.
Člověk, který si čte v semináři, bude hledat světlo, ale to je zde jaksi druhořadé.
Čítárna je neosobní místnost. Je tichým setkáváním čtenářů s jejich knihami.
Velký prostor, malé prostory, bezejmenné prostory a obslužné prostory. Způsob, jakým jsou utvářeny vzhledem ke světlu, je problémem všech domů. A ten začíná u člověka, který chce číst knihu.

Knihovna, stejně jako škola, byla místa, ke kterým Kahn projevoval hlubokou úctu. Knihy představovaly pro Kahna největší bohatství ("Svět je nám zprostředkováván knihami.") a jejich hodnota pro něj byla nevyčíslitelná ("Kniha je nesmírně důležitá. Nikdo zatím nezaplatil cenu knihy, platí se jen za papír."). Z těchto důvodů Kahn věřil, že knihovna je posvátné místo ("Kniha je výzva… Knihovna vám vypráví o této výzvě."). V roce 1956, téměř deset let před zakázkou na knihovnu pro kampus Phillips Exeter Academy v New Hampshire, začal Kahn řešit otázku typologického programu knihovny, když se zúčastnil soutěže na knihovnu Washingtonské univerzity ("Prostory a z nich utvořená forma stavby by měly raději vycházet z obecné interpretace funkcí, než z uspokojení konkrétního systému provozu."). Kahn se v soutěžním návrhu držel obvyklého uspořádání knihovny, kdy existují dva oddělené prostory - jeden pro čtenáře a jeden pro knihy, silně však věřil tomu, že vztah čtenáře a knihy nemusí být vyjádřen pouze odděleným statickým způsobem.
Kahnův návrh knihovny do Exeteru vznikl na základě kritiky soudobých programů knihovny. Kahn doslova obrátil ustálený knihovní program naruby - namísto centrální studovny a obvodových skladů knih navrhnul železobetonovou stavbu ukrývající knihy a kolem tohoto bloku rozvinul hmotu čítáren vystavěnou z cihel. Toto uspořádání bylo inspirováno příkladem středověké klášterní knihovny v Durhamu a klášterní křížovou chodbou při Santa Maria della Pace v Římě od Bramanteho. Z těchto vzorů Kahn odvodil intimní dřevěná zákoutí čtenářů. Jejich osvětlení okny, se z vnějšku pokovenými skly, umožňuje číst knihy pod přirozeným osvětlením. Kahn byl také inspirován knihovní halou od Étienne-Louis Boullée, když centrální halu knihovny osvětlil zenitálním světlíkem tak, aby příchozí viděl hned po vstupu do knihovny všechny uložené knihy.
Součástí Kahnova Exeterského návrhu je i školní menza, která tvoří společně s knihovnou zajímavý kompoziční celek.