Fakulta televizní a rozhlasové tvorby Slezské univerzity

Tak jako by měl každý člověk investovat do svého vzdělání, měly by mezi priority státu patřit investice do kvalitních pedagogů a školních budov, které by podobně jako všechny ostatní veřejné zakázky vznikaly na základě vítězných soutěžních návrhů. Podle tohoto prostého a logického klíče vznikla od roku 2000 v Polsku řada univerzitních staveb, které lze právem zařadit na špičku evropské architektury. Jedním z nejosvícenějších investoru se poslední dobou jeví Slezská univerzita v Katovicích založená teprve v roce 1968, která v novodobé historii uspořádala hned několik soutěží, z nichž vzešly pozoruhodné stavby: univerzitní knihovna (HS99, 2002-12) a rozšíření Akademie múzických umění (Konior Studio, 2004-07).
Hornické město Katovice bylo ve 20. století zdecimováno oběma válkami, hornoslezkými povstáními, ale i těžbou nerostných surovin. Bělostná modernistická architektura se snažila zpřetrhat vazby s předválečnou klinkerovou architekturou, na níž dnešní generace naopak s citem navazuje a ctí charakter místní zástavby.
Nejnovější architektonický příspěvek v Katovicích představuje Fakulta rozhlasové a televizní tvorby Slezské univerzity, kterou navrhl barcelonský ateliér BAAS společně s varšavskou Grupa 5. K realizaci vítězného návrhu byla následně přizvána také místní kancelář Małeccy. Nová fakulta se nachází nedaleko univerzitního kampusu v blokové zástavbě na ulici Św. Pawła. Objekt ctí uliční čáru i okolní výškovou hladinu. Rovněž se přizpůsobuje po materiálové stránce a zakomponovává do sebe stávající historický dvoupodlažní objekt (který klient původně plánoval zbořit). Tradiční cihlový materiál však pojímá novým způsobem. Používá k tomu odlišné tvarovky a klade je obráceným způsobem, čímž vzniká poloprůsvitná fasáda. Keramické tvarovky se tu proměnily v pevné venkovní žaluzie stínící jinak prosklenou univerzitní budovu. Na tomto lze vysledovat iberský (odtud pochází autoři vítězného návrhu) přístup k materiálu a práci se sluncem. Tvarovky byly vypáleny v jedné z posledních uhelných pecí v Evropě, což při slinování propůjčilo materiálu nestejnoměrné zbarvení. Zatímco venkovní cihelná fasáda okamžitě splynula se zašlými sousedními budovami, tak uvnitř fakulta nabízí přívětivou atmosféru s tlumenými tóny dřevěných obkladů, žebrových betonových stropů a cihelných podlah. Ve vnitrobloku škola disponuje čtvercovým atriem a pochůzími střechami.
Cílem architektů nebylo vytvořit nepřehlédnutelnou ikonu, ale doplnit chybějící fragment, který by do městské struktury co nejlépe zapadl. Pokorná forma, která ze svého okolí nijak nevybočuje a lze ji při prvním pohledu snadno minout.