Doby, kdy církevní stavbě byla přiznána dominantní role a kdy mohla působit prostorotvorně a místotvorně, jsou již pryč, přinejmenším v nových městských zástavbách 60. let 20. století. V této urbanistické situaci mohl architekt využít pouze dvě možnosti: prostorové vymezení a formální distanci od okolí. Malé předpolí přebírá měřítko pozemku. Čtvercový, do sebe uzavřený prostor kostela je vytvořen z bílých jemně strukturovaných hmot, které odráží denní světlo. Rytmizovaní jednotlivých ploch ve svém celku působí až přehnaně. Parson se pokouší o důsledně nezávislé využití architektonických prostředků, jaké vyzkoušeli
Wright,
Schindler nebo - na jiném kulturním pozadí - také
Scarpa. Téma kostela je zde interpretováno zcela „konvenčním“ způsobem v tom smyslu, že je chápáno především jako umělecký úkol a zároveň je zpracováno architektonicky.
Achleitner, Friedrich,
Österreichische Architektur im 20. Jahrhundert. Díl I.:
Oberösterreich, Salzburg, Tirol, Vorarlberg, Vídeň: Residenz Verlag, 1980, s.332