Fundação Iberê Camargo

Iberê Camargo byl brazilský malíř, který po sobě zanechal přes 7000 prací. V roce 2000, šest let po umělcově smrti, oslovila jeho nadace Álvaro Sizu, aby pro ně navrhl muzeum, kde by mohlo být trvale vystavováno Camargovo dílo. Projekt byl veřejně představen na 8. architektonickém bienále v Benátkách, kde za něj Siza získal Zlatého lva. Peníze poskytl jeden místní průmyslník a na konci letošního května bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti. Muzeum Iberê Camargo je první Sizovou realizaci v Brazílii. K této zemi má však dlouhý a hluboký vztah, poněvadž jeho otec se v Brazílii narodil a rovněž ho dokázalo okouzlit místní uvolněné pojetí modernismu. Otec mu o Brazílií vyprávěl spousty příběhů, ale Siza sám se do země vypravil teprve před dvaceti lety. Díky stejnému jazyku si zde mohl připadat jako v Portugalsku, snad jen s rozdílem svobodnější atmosféry a tropického počasí. Volnosti a času měl Siza při navrhování evidentně dostatek. Sám nemá rád, když je pod tlakem a je od něj projekt vyžadován ve shonu. Počítače dokázaly řadu věcí urychlit, ale projekt za vás nevymyslí. Čas potřebný k promýšlení projektu takovou evolucí jako počítače neprošel. Siza dodává: „Znepokojuje mě, že pracuji způsobem, který se nepřizpůsobil současné době. Napadá mě, zda-li bych neměl přijímat více času, v němž žiji? Nejsem si však jistý, že by to vedlo ke správně odpovědi na zlepšení situace lidí na tomto světě.“
K muzeu Iberê Camargo se návštěvníci dostávají úzkou cestou vedoucí kolem řady jednopodlažních objektů, uvnitř kterých se nachází kavárna, papírnictví a ateliéry pro umělce. Dlouhé průčelí je přerušováno malými zapuštěnými dvorky a svým jemným rytmem vás přitahuje blíže k muzeu. Když se u vstupu obrátíte zpět, můžete přes kavárnu dohlédnout až do městského centra, jemuž dominuje štíhlý tovární komín bývalé tepelné elektrárny. Tato osa spojuje muzeum zpátky s městským panoramatem a připomíná vám, že umění je součástí každodenního života. Věž z bílého betonu zdobí tři vystupující rampy, které při vstupu působí, jako by vás budova chtěla obejmout. Uvnitř muzea jsou výstavní místnosti řazeny kolem centrálního atria protkaného rampami. Aby se návštěvník dostal do dalšího patra, musí projít “betonovým prstem“ ven z muzea. Úzká křivolaká chodba je osvětlena jen malými nepravidelnými otvory s pečlivě komponovanými výhledy na okolní řeku. Po návratu ze stísněného prostoru zpět do atria pak prožíváte tento prostor daleko intenzivněji. Celek i jednotlivé části dávají jasně tušit, že v této stavbě Siza složil poklonu jedné z největších brazilských architektek Lině Bo Bardi. (pš)

---

Nadace Iberê Camargo je první realizací portugalského architekta Álvaro Sizy v Brazlii. Je plánováno, že prostory, s výjimkou stálé výstavy děl Iberê Camargo, budou sloužit potřebám kulturního centra, ve kterém se budou konat různé kurzy, krátkodobé výstavy, semináře a studium současné umělecké tvorby.
Stavba, která včetně parkoviště pro 100 automobilů zabírá celkovou rozlohu 8250 m², stojí na Avenida Padre Cacique na pozemku vytesaném do svahu u řeky Rio Guaíba. Při návrhu byla využita pokročilá technologie speciálního druhu betonu zdůrazňujícího trvalost a krásu stavby.
Nové sídlo Nadace Iberê Camargo tvoří devět výstavních místností rozmístěných ve třech patrech, které společně s velkým prostorem v přízemí dávají k dispozici celkem 1300 m² ploch pro vystavování Camargových obrazů, grafik a kreseb. K těmto prostorů je připojena kavárna, obchod, dokumentační centrum a víceúčelový sál pro 125 diváků. V jednom ze dvou navržených ateliérů jsou vystaveny Camargovy nástroje a druhý bude sloužit k různým dalším aktivitám.
Je důležité poukázat také na to, že se budova chová k životnímu prostředí velmi zodpovědně. Má nízkou spotřebu energie a její součástí je také malá stanice na zpracování odpadních vod. Zvláštní péče je také věnována ochraně a zabezpečení vystavovaných prací. Technická specifikace stavby se přizpůsobuje nejpřísnějším mezinárodním požadavkům na bezpečnost sbírek.

Informace z domovských stránek Iberê Camargo Foundation