Galerie a ateliér Brunnenstrasse 9
Pragmatická poezie
Na místě ještě nedávné proluky nyní na Brunnenstrasse 9 vznikl architektonický experiment, jaký by se dal v Berlíně s jeho kamennými fasádami jen stěží předpokládat. Časopis archplus věnoval stavbě, v níž také autoři sami působí, mnoho stránek a položil spousty otázek. Jinde by snad tato nekonvenční stavba nevzbuzovala takovou pozornost jako v Berlíně. Nad sklepem s výtahovým jádrem, které zůstalo z původního stavebního záměru z 90. let, vybudovali architekti – Arno Brandlhuber jako architekt a investor s ERA (Markus Emde, Thomas Schneider) – funkční a esteticky flexibilní dům z pohledového betonu se zavěšenou fasádou, skleněnými díly ze skla a částečně z polykarbonátových desek. Fasádní prvky mohou být měněny podle potřeby. Výškové odskoky jednotlivých úrovní vzbuzují přes fasádu zvědavost poznat hlouběji vnitřní prostor a je z nich cítit snaha přizpůsobit se výškou pater sousední zástavbě po pravé i levé straně.
Dům je navržen k různému využití; v současnosti suterén, přízemí i horní patro slouží jako umělecká galerie, která od středy do neděle láká svou doširoka otevřenou branou kolemjdoucí dovnitř. Přízemí domu tvoří poloveřejný prostor. Schodiště na zadní stěně domu je pouze dočasné – neměl by ho využívat žádný z budoucích nájemníků horních podlaží a lze jej bezproblémově odstranit. Stavba si zachovává hrubé rysy s venkovními rozvody technických instalací i sanitárním vybavením. Surový výraz však v žádném případě nepůsobí odpudivě, ba právě naopak: člověka okamžitě vtáhne a nabídne mu úplnou volnost.
Na dvorním průčelí překvapuje venkovní únikové schodiště – výsledek tuhého vyjednávání se schvalovacími orgány. V blízké době bude doplněné zábradlím vypleteným nerezovými lany a půjde využít k daleko více věcem než jen úniku, kdo ví před čím. Ve dvoře stojí další nový dům, jehož horní podlaží měly být dobře osluněné i v pozdním odpoledni. Z tohoto požadavku vznikla mezi protilehlým hřebenem a tímto horním podlažím linie utvářející střechu. Arno Brandhubed nazývá svůj způsob navrhování „pragmatickým“ - při všem tomto pragmatismu však dům na Brunnenstrasse působí příjemně hravě a experimentálně. Podobné domy lze v současném Berlíně spatřit jen vzácně.
Na místě ještě nedávné proluky nyní na Brunnenstrasse 9 vznikl architektonický experiment, jaký by se dal v Berlíně s jeho kamennými fasádami jen stěží předpokládat. Časopis archplus věnoval stavbě, v níž také autoři sami působí, mnoho stránek a položil spousty otázek. Jinde by snad tato nekonvenční stavba nevzbuzovala takovou pozornost jako v Berlíně. Nad sklepem s výtahovým jádrem, které zůstalo z původního stavebního záměru z 90. let, vybudovali architekti – Arno Brandlhuber jako architekt a investor s ERA (Markus Emde, Thomas Schneider) – funkční a esteticky flexibilní dům z pohledového betonu se zavěšenou fasádou, skleněnými díly ze skla a částečně z polykarbonátových desek. Fasádní prvky mohou být měněny podle potřeby. Výškové odskoky jednotlivých úrovní vzbuzují přes fasádu zvědavost poznat hlouběji vnitřní prostor a je z nich cítit snaha přizpůsobit se výškou pater sousední zástavbě po pravé i levé straně.
Dům je navržen k různému využití; v současnosti suterén, přízemí i horní patro slouží jako umělecká galerie, která od středy do neděle láká svou doširoka otevřenou branou kolemjdoucí dovnitř. Přízemí domu tvoří poloveřejný prostor. Schodiště na zadní stěně domu je pouze dočasné – neměl by ho využívat žádný z budoucích nájemníků horních podlaží a lze jej bezproblémově odstranit. Stavba si zachovává hrubé rysy s venkovními rozvody technických instalací i sanitárním vybavením. Surový výraz však v žádném případě nepůsobí odpudivě, ba právě naopak: člověka okamžitě vtáhne a nabídne mu úplnou volnost.
Na dvorním průčelí překvapuje venkovní únikové schodiště – výsledek tuhého vyjednávání se schvalovacími orgány. V blízké době bude doplněné zábradlím vypleteným nerezovými lany a půjde využít k daleko více věcem než jen úniku, kdo ví před čím. Ve dvoře stojí další nový dům, jehož horní podlaží měly být dobře osluněné i v pozdním odpoledni. Z tohoto požadavku vznikla mezi protilehlým hřebenem a tímto horním podlažím linie utvářející střechu. Arno Brandhubed nazývá svůj způsob navrhování „pragmatickým“ - při všem tomto pragmatismu však dům na Brunnenstrasse působí příjemně hravě a experimentálně. Podobné domy lze v současném Berlíně spatřit jen vzácně.
Ursula Baus
Pragmatická poezie?
V centru Berlína na ulici Brunnenstrasse nedaleko Rosenthalerplatz vznikla nová stavba, která působí, jako by stále nebyla dokončena. Uvnitř se nachází galerie KOW (Koch Oberhuber Wolff) a již brzy také redakce časopisu 032c. Stavba, která vznikla na zbytcích nedokončeného projektu z 90. let, působí ve svém okolí plného starých domů tak krásně nevhodně. Architekt Arno Brandlhuber se nijak nebrání experimentům a podle Silke Hohmann „je jedním z nejzajímavějších architektů současnosti, poněvadž na teoretické a urbanistické otázky obratně nachází praktické odpovědi.“ Kdo do Brunnenstrasse jednou zavítá, okamžitě pochopí, co je tím míněno. Svěže poskládáno z betonových prefabrikátů, kde byla část zdánlivě vynechána, nakloněné roviny uvnitř i ve dvoře, nezvyklé venkovní schodiště, jasně čitelné materiály, …
Když je galerie mimo provoz, uzavřou se velká kovová vrata přístup, jinak je výstavní plocha velmi otevřená (návštěvník prakticky bezbariérově stane před uměním přímo z chodníku). Vylepené reklamní plakáty a grafitti brání v celkovém architektonickém dojmu. Dům, který je nedodělaný stejně jako celé město. Vtipný způsob “Berlin way of life“ se, alespoň po koncepční stránce, v architektuře hlavního města zatím ještě neprosadil. Co se architektury týká, tak Berlín není žádný místem otevřeným pro novinky. S domem na Brunnenstrasse 9 možná přichází čas na změnu.
Pragmatická poezie?
V centru Berlína na ulici Brunnenstrasse nedaleko Rosenthalerplatz vznikla nová stavba, která působí, jako by stále nebyla dokončena. Uvnitř se nachází galerie KOW (Koch Oberhuber Wolff) a již brzy také redakce časopisu 032c. Stavba, která vznikla na zbytcích nedokončeného projektu z 90. let, působí ve svém okolí plného starých domů tak krásně nevhodně. Architekt Arno Brandlhuber se nijak nebrání experimentům a podle Silke Hohmann „je jedním z nejzajímavějších architektů současnosti, poněvadž na teoretické a urbanistické otázky obratně nachází praktické odpovědi.“ Kdo do Brunnenstrasse jednou zavítá, okamžitě pochopí, co je tím míněno. Svěže poskládáno z betonových prefabrikátů, kde byla část zdánlivě vynechána, nakloněné roviny uvnitř i ve dvoře, nezvyklé venkovní schodiště, jasně čitelné materiály, …
Když je galerie mimo provoz, uzavřou se velká kovová vrata přístup, jinak je výstavní plocha velmi otevřená (návštěvník prakticky bezbariérově stane před uměním přímo z chodníku). Vylepené reklamní plakáty a grafitti brání v celkovém architektonickém dojmu. Dům, který je nedodělaný stejně jako celé město. Vtipný způsob “Berlin way of life“ se, alespoň po koncepční stránce, v architektuře hlavního města zatím ještě neprosadil. Co se architektury týká, tak Berlín není žádný místem otevřeným pro novinky. S domem na Brunnenstrasse 9 možná přichází čas na změnu.
fnart.org
0 komentářů
přidat komentář
