Hôpital Cognacq-Jay
 |
Před dvěma lety dokončil japonský architekt Toyo Ito svoji první realizaci ve Francii. Nemocnice nadace Cognacq-Jay leží v rušném prostředí 15. pařížského okrsku. Na první pohled působí jako další nudná skleněná fasáda, která bez vlastního nápadu pouze zrcadlí průčelí protějších domů. Uvnitř se však nalézá klidná oáza poskytující pacientům nebývale příjemnou atmosféru k rekonvalescenci. Nemocnice navíc není hermeticky odříznutá od městského života. Přes zahradu si kdokoliv může zkrátit cestu z jedné ulice do druhé. Kvůli slunné atmosféře ve vnitřním dvoře je nemocniční blok orientovaný směrem do jižní ulice o dvě patra nižší než je okolní zástavba. Při navrhování hrála daleko větší roli spokojenost pacientů než zisk co největšího počtu čtverečních metrů. Každý pacient má k dispozici vlastní pokoj se zázemím. Nemocnice se snaží být prospěšná také okolním obyvatelům, kterým nabízí služby veřejné prádelny a kavárnu. (pš)
Hôpital Cognacq-Jay působí, jako že je fantaskní a inspirativní strukturou, která prakticky vylučuje jakýkoliv pohopení pro historii. Její poklidná zahrada, vnitřní výzdoba a vybavení společně s obrazy a fotografiemi pověšenými na stěnách ve vás navozují zvláštní pocit, že se nacházíte spíše v rekreačním středisku než v nemocnici.
Naše práce spočívala v mnohem více než jen pouhém poskytnutí různorodých a komplexních funkcí potřebných pro běžnou nemocnici. Pokud se síla racionality projeví v architektuře jako plodu našich nashromážděných intelektů, pak lidé v této architektuře naleznou sílu a vůli k životu.
Zkusili jsme vytvořit humánní prostory, kde by se lidé mohli cítit pohodlně, uvolněně a zabydleli se přirozeným způsobem. Nemocnice vyžaduje mnoho různých prostorů, kde je každý přizpůsoben svojí funkci. Jejich členění propůjčuje nemocnici lidské měřítko a celkově vytváří neobyčejně silný vztah, téměř jako soužití mezi přírodou a architekturou. Ve společenství s přírodou zde lidé mohou najít zdraví a vyléčení. Bohatě členěné prostory jsou organicky spojeny se zahradou, která funguje jako ohnisko celého projektu. Do sebe zapadající hmotové uspořádání má za následek splynutí pevného a tekutého, které ze zahradního průčelí vytěžuje maximum. Věříme, že se zde bude Cognacq-Jay Foundation cítit více jako doma, v malém muzeu, soukromém parku nebo obývacím pokoji spíš než jako v nemocnici. Náš návrh se opíral o následný koncept: výhledy na zeleň z pokojů pacientů, teplé interiéry a park podobný zahradě, kde se lidé mohou v klidu procházet a povídat se svými přáteli a rodinou ve stínu podél potoka nebo v blízkosti uměleckého díla.
Hôpital Cognacq-Jay působí, jako že je fantaskní a inspirativní strukturou, která prakticky vylučuje jakýkoliv pohopení pro historii. Její poklidná zahrada, vnitřní výzdoba a vybavení společně s obrazy a fotografiemi pověšenými na stěnách ve vás navozují zvláštní pocit, že se nacházíte spíše v rekreačním středisku než v nemocnici.
Naše práce spočívala v mnohem více než jen pouhém poskytnutí různorodých a komplexních funkcí potřebných pro běžnou nemocnici. Pokud se síla racionality projeví v architektuře jako plodu našich nashromážděných intelektů, pak lidé v této architektuře naleznou sílu a vůli k životu.
Zkusili jsme vytvořit humánní prostory, kde by se lidé mohli cítit pohodlně, uvolněně a zabydleli se přirozeným způsobem. Nemocnice vyžaduje mnoho různých prostorů, kde je každý přizpůsoben svojí funkci. Jejich členění propůjčuje nemocnici lidské měřítko a celkově vytváří neobyčejně silný vztah, téměř jako soužití mezi přírodou a architekturou. Ve společenství s přírodou zde lidé mohou najít zdraví a vyléčení. Bohatě členěné prostory jsou organicky spojeny se zahradou, která funguje jako ohnisko celého projektu. Do sebe zapadající hmotové uspořádání má za následek splynutí pevného a tekutého, které ze zahradního průčelí vytěžuje maximum. Věříme, že se zde bude Cognacq-Jay Foundation cítit více jako doma, v malém muzeu, soukromém parku nebo obývacím pokoji spíš než jako v nemocnici. Náš návrh se opíral o následný koncept: výhledy na zeleň z pokojů pacientů, teplé interiéry a park podobný zahradě, kde se lidé mohou v klidu procházet a povídat se svými přáteli a rodinou ve stínu podél potoka nebo v blízkosti uměleckého díla.
autorská zpráva
0 komentářů
přidat komentář
