Pozdní brutalismus, čas perestrojky, kdy se lítalo do vesmíru a stály fronty na hajzlpapír, chacha. Zajímavé, jak postmoderní dekonstruktivisti, Koolhaas a spol., dělají podobné vylomeniny a jak jim to čínští developři stejně naivně žerou, jak ti komunističtí kádři.
nechápu, co máš za problém s toaletním papírem a RK, je to prostě skvělej barák, stejně jako "vylomeniny" RK, ale ty vylomeniny jsou architektura...hajzlpapíre bez espritru
...oni jim ti "kádři" nic moc "nežerou" - a už vůbec ne "naivně".
Nejspíš ti Číňani v Pekingu prostě jen úplně stejně jako soudruzi v Moskvě kreslí prstem po papíře a přikazují, že to musí být tady, "neboť Velký Předseda..." Pak taky že to nesmí stát támhle, "protože feg-šuej..." A ještě navíc je třeba postavit to úplně největší na světě, "jelikož kung-pao..." Architekti se tomu jen přizpůsobili.
...Ale musím říct, že mě ta stavba hodně potěšila. Je to tak roztomile hravé, že to vypadá jako z Neználkova Slunečního města. A jako solitér přilepený ke skále nad mořským břehem to zaujímá přesně to místo, které takovým experimentům přísluší. Nekonfontuje se to násilně se založenou urbanistivkou strukturou - jen to hrdě strmí "vstříc živlům". Dokonce bych řekl, že vzhledem ke stavebnímu místu je heroický patos dané architektury úplně dokonale zvolen.
...Čert ven, že to vzniklo v roce 1985 a ne třeba 1963! (7:- ))
Karle žádnej problém, jen že se tím tehdy zastírala obecná bída sovětské diktatury, stejně jako dnes té čínské. Já si vždycky kladu kontextuální otázky. V roce 1988 jsem tam byl jako student na družební výměnné brigádě, tak mi ty reálie naskočily zcela automaticky. Fotky z interiéru by napověděly více. Myslim, že to pěkně navazuje na debatu, co tu byla o Pragerovi nebo Labské boudě.
Ani ve snu jsem nepomyslel, že to někdo tak přesně trefí hned zkraje. Pane Víchu, je fajn, že jste zde rychleji než ti, jejichž libido zi zaručeně libidí tlačeno nízkým podhledem husákovy pracovny.
Mě to už delší dobu zajímá jako styl, protože se tento typ excentrického rádoby efektního kulisově postmoderního stavění kamarádí s totalitním myšlením a rádi na něm kooperují slavní architekti, jak to bylo třeba i v soutěži na Gazprom Tower v Petersburgu v roce 2007, kde se zúčastnili Nouvel, HaM, RM, Libeskind, Foster... pro ilustraci www.domusweb.it/en/architecture/hyperscale
...berte to tak, že oni architekti mají sociální inženýrství do značné míry v popisu práce. Málokdo z nich se vydá cestou "tiché kontemplace" a "pokorné introspekce" (7;- ))
Rozdíl je většinou jen v tom, že ti největší loktaři mezi architekty mají víc příležitostí nechat to vytrysknout na povrch, zatímco méně proslulí kolegové se musí spokojit s malými zakázkami, kde není ten "rozlet" takový.
...Tady se mi vybavuje moje oblíbená charakteristika práce Karla Pragera podle jednoho ze zdejších diskutujících: "...jenom ve velkém opakoval všechny ty realizace nákupních středisek a okresních sekretariátů v menších městech od méně úspěšných zlotřilců..."
pokud přijmeme sociální inženýrství v architektuře jako normu, tak pak neni moc o čem. Mně se daleko více vždycky líbilo, že se na nějakou reálnou potřebu hledá odpovídající způsob, jak se s ní komfortně se vší parádou vypořádat, aby to nevypadalo jako nádor, ale jako zdravá hmota.
nejspíš zde bude k dipozici mnoho odpovědí, které se nastřádaly za několik set let. Miliony hodin usilovné práce. Dnes o dušičkách se svěřím s pocitem, že poslední dobou mne každý výše zmíněný nádor mrzí už snad víc vůči těm mrtvým co byli za života vskutku živí (což se dnes dá říci jen o nemnoha neboštících).
Mějte mne třeba i za "starou struktůru" (neboť každý kdo mne zná ví, jak přitroublá to myšlenka) ale technicky i výtvarně to zvládli skuteční "malčiki-geroji" a nepochybuji, že takový Karel Prager by se za podobnou "trojmočomůrku" také nestyděl.
Když již jedu někam utéci alespoň na dva týdny, od každodenně opakované stejnosti, tak přistát s kufrem před tímto architektonickým "dortíkem" je určitě mnohem lepší, než před jedním tisícekrát opajcovaným špalkem některého z hotelových řetězců. Navíc, výhled z velké většiny těch pokojů stojí již za celou dovolenou, sám o sobě.
Jen se bojím o ty Turky, jestli tomu blábolu (o hotelu) uvěřili ?!).
na tom objektu je znát, že už se o čistě heroickou modernu Corbusierova ražení nejedná, je to postmoderně hravé, už ne těžkopádně monumentální, jak to známe od Pragera, ale ještě ne svobodně odlehčené, jak to tou dobou předváděli dekonstruktivisté se svými postmoderními kreacemi. I k rozkošnosti neználkovských fantazií to má hodně daleko. Kdybych si měl vybrat mezi tradičním řeckým pobřežím a sovětskou riviérou, nezaváhal bych.
Jasně. Ale že to lidé právě takto postavili a že mají (mám) potřebu se vůči tomu vymezovat, to je zajímavé. Jakobych šmíroval v trafice titulní stranu Blesku : Pansijonat Družba... zírám. Odcházím, zakopávám.
Ale to vyznělo smířlivě. A to nejde, pane Víchu a pane Doktore. Přece se nebudete bratřit (Družba!) zrovna nad tímhle.Nemám rád děs na dně betonové jámy, přes kterou běží šílené betonové hmoty při výjezdu ze strahovského tunelu na Malovance. Nemám rád zákoutí, do kterých neprší, ale slouží za pisoár. Proč se smiřovat s čímkoli, co takovými věcmi může zavánět. A navíc, vevnitř je to úpně jak v pakulu:
http://visualrian.ru/en/site/gallery/#473442/context[q]=druz hba&context[types][0]=photo&context[types][4]=russia
Již dávno jsem si všiml, že mnozí moji známí i přátele, kteří vyrůstali pod sovětskou okupací, během tzv. "normalizace" (v té době já více již nerostl, toliko se jenom "vyplňoval"a navíc to již "za Šumavou") mají v sobě bezděky odpor k "Rusákům" a všemu co povinné hrbení hřbetů tenkráte obnášelo.
Já zase, v dosti vzácných setkáních s ruským člověkem v cizině, měl veškeré dobré zkušenosti a tak nemám potíže rozlišovati ruské od sovětského. Proto ani žádná stavba i z doby CCCP pro mne není "a priori" zavržení hodná.
V tomto případě se zmiňuji toliko o vnější podobě stavby. Těch pár obrázků zde "zevnitř" mne vskutku "nesebralo" a možná, že navštívíce tento hotel bych byl asi zklamán (s obsluhou určitě). Zklamán podobně jako tolik mých zahraničních přátel, když konečně v Praze vidí "Jančící dům" na vlastní oči.
Přesto i pak bych ale stále uznal technické řešení stavby doslova rozkročené na předělu dvou zemských desek, jakož i vnější výtvarné řešení, snažící se umožnit přímý výhled na moře z co největšího počtu hostinských pokojů a zdařilé zasazení do svého okolí.
Prostě, neobávám se najíti něco dobrého, třeba i v té "Říši zla".
P.S.
Před mnoha lety v Londýně jsem byl překvapen, že mimo školy architektury na ETH Zűrich, to byla jenom právě moskevská škola architektury, která se tam těšila podobnému uznání.
.. dialektické ozubené kolo (ozubené levo i pravotočivě zároveň jak se sluší na správnou jednotu protikladů)
... a v řezu sovětský strom života aneb kabalistické kořeny sovětské rekreace?
Galline nebojte, zůstávám nesmiřitelný. Šakale, i pivo na zahrádce potěší. Doktore, nehledejte v té mé kritice odpor k lidem, dodnes udržuji přátelské vztahy z tehdejších výletů do SSSR. Jde čistě o tu potvornost režimu produkujícího prapodivná stavení. Podstatné je, co zmiňujete v poslední větě, že i Britští postneomoderní architekti mají tuhle úchylku kolonizovat svět zvláštními démonickými útvary, jak vidět třeba na té soutěži pro Gazprom. Je to nějaký druh symbiózy.
Pane kolego, nehledám. Ujišťuji, že jsem Vás v mé poznámce neměl na mysli.
Jinak, ta 'prapodivná stavení" se dějí i mimo bývalý "sojuz" viz. zde v poznámkách zmíněnou "nezákonost" z Pardubic. Ta je nejen proti zákonu země ale i přirozenosti.
hotel Družba na Kryme
| 20.02.16 04:01
bol som v uvedenom hoteli na dovolenke 14 dní, je to dielo ruských a československých stavebných firiem, bolo tam príjemne a krásne
nebyla k pláči, tak jsou i k smíchu. V Severní Korei nebo v Číně to ještě stále vědí a znají. U nás nebezpečně rychle zapomínáme: foto z rekreačního kolotoče Družba http://geliopolis.su/data.shtml?id=33
Stavby neposuzuji podle toho kde jsou. V době výstavby tohoto areálu jsem se léčila prostřednictvím Balnei v sanatoriu Ukrajina a měla jsem možnost sledovat výstavbu jeho výstavbu od samého začátku (léčila jsem se zde každoročně po dobu 10 let). Z mého laického pohledu byla celá konstrukce fantastická. Zapomíná se že to byla společná stavba ČSR a SSSR - v podstatě ROH. Sama jsem měla možnost zde pobývat jako rekreant ROH v roce 2000. V té době se mi pobyt i samotné zařízení hotelu zdálo jako fantastické(neměla jsem tenkrát možnost srovnání se zařízeními na západě).
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Nejspíš ti Číňani v Pekingu prostě jen úplně stejně jako soudruzi v Moskvě kreslí prstem po papíře a přikazují, že to musí být tady, "neboť Velký Předseda..." Pak taky že to nesmí stát támhle, "protože feg-šuej..." A ještě navíc je třeba postavit to úplně největší na světě, "jelikož kung-pao..." Architekti se tomu jen přizpůsobili.
...Ale musím říct, že mě ta stavba hodně potěšila. Je to tak roztomile hravé, že to vypadá jako z Neználkova Slunečního města. A jako solitér přilepený ke skále nad mořským břehem to zaujímá přesně to místo, které takovým experimentům přísluší. Nekonfontuje se to násilně se založenou urbanistivkou strukturou - jen to hrdě strmí "vstříc živlům". Dokonce bych řekl, že vzhledem ke stavebnímu místu je heroický patos dané architektury úplně dokonale zvolen.
...Čert ven, že to vzniklo v roce 1985 a ne třeba 1963! (7:- ))
Rozdíl je většinou jen v tom, že ti největší loktaři mezi architekty mají víc příležitostí nechat to vytrysknout na povrch, zatímco méně proslulí kolegové se musí spokojit s malými zakázkami, kde není ten "rozlet" takový.
...Tady se mi vybavuje moje oblíbená charakteristika práce Karla Pragera podle jednoho ze zdejších diskutujících: "...jenom ve velkém opakoval všechny ty realizace nákupních středisek a okresních sekretariátů v menších městech od méně úspěšných zlotřilců..."
Mějte mne třeba i za "starou struktůru" (neboť každý kdo mne zná ví, jak přitroublá to myšlenka) ale technicky i výtvarně to zvládli skuteční "malčiki-geroji" a nepochybuji, že takový Karel Prager by se za podobnou "trojmočomůrku" také nestyděl.
Když již jedu někam utéci alespoň na dva týdny, od každodenně opakované stejnosti, tak přistát s kufrem před tímto architektonickým "dortíkem" je určitě mnohem lepší, než před jedním tisícekrát opajcovaným špalkem některého z hotelových řetězců. Navíc, výhled z velké většiny těch pokojů stojí již za celou dovolenou, sám o sobě.
Jen se bojím o ty Turky, jestli tomu blábolu (o hotelu) uvěřili ?!).
Je to hravá, nápaditá, výtvarně silná stavba, která svému okolí rozhodně sluší a svůj dosti výlučný účel naplňuje s obdivuhodnou invenčností.
...Kdyby všechny stavby heroické moderny vypadaly a fungovaly takhle, neměl bych proti tomuhle stylu žádnou výtku (7:- ))
Ovšem, kdybych si měl vybrat mezi "tradičním řeckým pobřežím a sovětskou riviérou", tak bych taky nezaváhal a vyrazil bych k vodě doTřeboně (7;- ))
Ale to vyznělo smířlivě. A to nejde, pane Víchu a pane Doktore. Přece se nebudete bratřit (Družba!) zrovna nad tímhle.Nemám rád děs na dně betonové jámy, přes kterou běží šílené betonové hmoty při výjezdu ze strahovského tunelu na Malovance. Nemám rád zákoutí, do kterých neprší, ale slouží za pisoár. Proč se smiřovat s čímkoli, co takovými věcmi může zavánět. A navíc, vevnitř je to úpně jak v pakulu:
http://visualrian.ru/en/site/gallery/#473442/context[q]=druz hba&context[types][0]=photo&context[types][4]=russia
Již dávno jsem si všiml, že mnozí moji známí i přátele, kteří vyrůstali pod sovětskou okupací, během tzv. "normalizace" (v té době já více již nerostl, toliko se jenom "vyplňoval"a navíc to již "za Šumavou") mají v sobě bezděky odpor k "Rusákům" a všemu co povinné hrbení hřbetů tenkráte obnášelo.
Já zase, v dosti vzácných setkáních s ruským člověkem v cizině, měl veškeré dobré zkušenosti a tak nemám potíže rozlišovati ruské od sovětského. Proto ani žádná stavba i z doby CCCP pro mne není "a priori" zavržení hodná.
V tomto případě se zmiňuji toliko o vnější podobě stavby. Těch pár obrázků zde "zevnitř" mne vskutku "nesebralo" a možná, že navštívíce tento hotel bych byl asi zklamán (s obsluhou určitě). Zklamán podobně jako tolik mých zahraničních přátel, když konečně v Praze vidí "Jančící dům" na vlastní oči.
Přesto i pak bych ale stále uznal technické řešení stavby doslova rozkročené na předělu dvou zemských desek, jakož i vnější výtvarné řešení, snažící se umožnit přímý výhled na moře z co největšího počtu hostinských pokojů a zdařilé zasazení do svého okolí.
Prostě, neobávám se najíti něco dobrého, třeba i v té "Říši zla".
P.S.
Před mnoha lety v Londýně jsem byl překvapen, že mimo školy architektury na ETH Zűrich, to byla jenom právě moskevská škola architektury, která se tam těšila podobnému uznání.
... a v řezu sovětský strom života aneb kabalistické kořeny sovětské rekreace?
Jinak, ta 'prapodivná stavení" se dějí i mimo bývalý "sojuz" viz. zde v poznámkách zmíněnou "nezákonost" z Pardubic. Ta je nejen proti zákonu země ale i přirozenosti.