House Zero Cosmology
„Objekt Nulové Formy (Zero Form), který symbolizuje vesmír současné utopie ,Zero Cosmology‘ jako domova architektury, je univerzální vejce ,nekonečné přítomnosti‘, kterou protéká věčný čas. Je založen na kosmologii, s vědomím, že ke zrození architektury nedochází pouze v přítomnosti, ale že její rození probíhá na věčném glóbu vesmíru.“
Kagošima je hlavní město prefektury Kagošima. Rozkládá se na jihozápadním cípu ostrova Kjúšú na poloostrově Sacuma u kagošimské zátoky. Kagošimě se přezdívá japonská Neapol, a to jednak díky teplému podnebí, ale především kvůli velké sopce Sakuradžima, která dominuje panoramatu města. Sakuradžima je aktivní stratovulkán. Dříve byla sopka ostrovem v zálivu, ale při poslední velké sopečné erupci v roce 1914 vychrlila tolik lávy, že propojila bývalý ostrov s poloostrovem Ósumi. Od roku 1955 se ze sopky nepřetržitě valí kouř a každý rok dochází k tisícům malých erupcí.
Ve městě, kde příroda takto majestátně demonstruje svou sílu, si postavil dům a architektonické studio Masaharu Takasaki. Nejpublikovanější obraz této stavby (focený z protějšího bytového domu) ji zachycuje s kouřícím vulkánem v pozadí, což má možná naznačovat, že tato stavba se nevztahuje ke svému architektonickému okolí, ale k silám mimo lidský dosah. V hustě zastavěné rezidenční čtvrti Kamoike, nepříliš daleko od centra města ani ne příliš daleko od mořské zátoky, se tísní mezi rodinnými domky a bytovkami betonový box a v jeho středu betonové kosmické vejce, které jako by tam do krabičky jemně uložil nějaký bájný tvor. Stavba má čistě geometrický základ a čiší z ní matematické principy, zároveň však v sobě má něco sochařského. Betonový kvádr vyzdvižený sloupy v rozích do úrovně 1. patra zastřešuje magickou předzahrádku, v jejímž středu je stupňovitě se prohlubující kruhový bazének, který je projekcí nad ním se těsně vznášejícího „Zero Cosmology“ nebo „Zero Form“, jak Takasaki nazývá obří kosmické vejce – rotační elipsoid nebo sféroid, který má symbolizovat kosmos. I když při čelním pohledu z ulice to vypadá, že dům tvoří jen kvádr a v něm se vznášející vejce, ze zadní strany pozemku do kvádru vstupuje svislý klín – jedna čtvrtina úhlopříčně rozděleného půdorysu kvádru, vystupující z mělkého objemu samotného domu, který ke kvádru po celé šířce zadní strany přiléhá. Klín se zakusuje do elipsoidu a kruhovým otvorem ho propojuje s vnitřním prostorem domu. Vejce je od své poloviny nahoru proděrováno množstvím malinkých kruhových okýnek, vytvářejících uvnitř zdání oblohy plné hvězd. Kvádr ochraňující vejce je na všech stranách, včetně spodní, kterou skrz úhlopříčné betonové nosníky prostupuje dolů elipsoid, prořezán otvory, které jakoby odhalují kostru či výztuž stěn kvádru. otvory vytvářejí proměňující se vzor, obnažující imaginární výztuž – dvě úhlopříčky a středovou kružnici.
Jádro a základní ideová část domu – kosmické vejce, tento silný motiv, který Takasaki použil i v další stavbě (v o rok později dokončeném městském muzeu s observatoří v Tamana), zdá se dokonce inspirovalo i Tadaa Anda, který ve svém Inamori auditoriu (1994), přes park téměř sousedícím s Takasakiho Zero Cosmology, také použil motiv vejce. Tvar vejce, v němž se nachází hlavní sál, je pro Tadaa Anda velice neobvyklý. a protože se tento tvar v jiných Andových realizacích neopakuje – i přes to, že Ando velice často opakuje ve svých stavbách stejné prvky a motivy –, dalo by se z toho vyvozovat, že tím přímo reaguje na Takasakiho.
Síla a kvalita Takasakiho realizace je i přes její malé rozměry ohromná. Použité tvůrčí principy ji zařadily k nadčasovým architektonickým dílům.
Masaharu Takasaki
Kagošima je hlavní město prefektury Kagošima. Rozkládá se na jihozápadním cípu ostrova Kjúšú na poloostrově Sacuma u kagošimské zátoky. Kagošimě se přezdívá japonská Neapol, a to jednak díky teplému podnebí, ale především kvůli velké sopce Sakuradžima, která dominuje panoramatu města. Sakuradžima je aktivní stratovulkán. Dříve byla sopka ostrovem v zálivu, ale při poslední velké sopečné erupci v roce 1914 vychrlila tolik lávy, že propojila bývalý ostrov s poloostrovem Ósumi. Od roku 1955 se ze sopky nepřetržitě valí kouř a každý rok dochází k tisícům malých erupcí.
Ve městě, kde příroda takto majestátně demonstruje svou sílu, si postavil dům a architektonické studio Masaharu Takasaki. Nejpublikovanější obraz této stavby (focený z protějšího bytového domu) ji zachycuje s kouřícím vulkánem v pozadí, což má možná naznačovat, že tato stavba se nevztahuje ke svému architektonickému okolí, ale k silám mimo lidský dosah. V hustě zastavěné rezidenční čtvrti Kamoike, nepříliš daleko od centra města ani ne příliš daleko od mořské zátoky, se tísní mezi rodinnými domky a bytovkami betonový box a v jeho středu betonové kosmické vejce, které jako by tam do krabičky jemně uložil nějaký bájný tvor. Stavba má čistě geometrický základ a čiší z ní matematické principy, zároveň však v sobě má něco sochařského. Betonový kvádr vyzdvižený sloupy v rozích do úrovně 1. patra zastřešuje magickou předzahrádku, v jejímž středu je stupňovitě se prohlubující kruhový bazének, který je projekcí nad ním se těsně vznášejícího „Zero Cosmology“ nebo „Zero Form“, jak Takasaki nazývá obří kosmické vejce – rotační elipsoid nebo sféroid, který má symbolizovat kosmos. I když při čelním pohledu z ulice to vypadá, že dům tvoří jen kvádr a v něm se vznášející vejce, ze zadní strany pozemku do kvádru vstupuje svislý klín – jedna čtvrtina úhlopříčně rozděleného půdorysu kvádru, vystupující z mělkého objemu samotného domu, který ke kvádru po celé šířce zadní strany přiléhá. Klín se zakusuje do elipsoidu a kruhovým otvorem ho propojuje s vnitřním prostorem domu. Vejce je od své poloviny nahoru proděrováno množstvím malinkých kruhových okýnek, vytvářejících uvnitř zdání oblohy plné hvězd. Kvádr ochraňující vejce je na všech stranách, včetně spodní, kterou skrz úhlopříčné betonové nosníky prostupuje dolů elipsoid, prořezán otvory, které jakoby odhalují kostru či výztuž stěn kvádru. otvory vytvářejí proměňující se vzor, obnažující imaginární výztuž – dvě úhlopříčky a středovou kružnici.
Jádro a základní ideová část domu – kosmické vejce, tento silný motiv, který Takasaki použil i v další stavbě (v o rok později dokončeném městském muzeu s observatoří v Tamana), zdá se dokonce inspirovalo i Tadaa Anda, který ve svém Inamori auditoriu (1994), přes park téměř sousedícím s Takasakiho Zero Cosmology, také použil motiv vejce. Tvar vejce, v němž se nachází hlavní sál, je pro Tadaa Anda velice neobvyklý. a protože se tento tvar v jiných Andových realizacích neopakuje – i přes to, že Ando velice často opakuje ve svých stavbách stejné prvky a motivy –, dalo by se z toho vyvozovat, že tím přímo reaguje na Takasakiho.
Síla a kvalita Takasakiho realizace je i přes její malé rozměry ohromná. Použité tvůrčí principy ji zařadily k nadčasovým architektonickým dílům.
Zdenka Němcová Zedníčková
0 komentářů
přidat komentář
