Hudební škola v údolí Arratia
Nová hudební škola v údolí Arratia vznikla rekonstrukcí zbytků budovy ležící na cestě mezi městským centrem a parkem s promenádou podél řeky Arratia. Z původní stavby byly zachovány opěrné zdi zadržující svah. Na střeše vznikla pobytová terasa přístupná rovnou z přilehlého parku.
Do prázdného prostoru mezi opěrnými zdmi byla umístěna řada dřevěných boxů, které se obracejí směrem k řece a do krajiny. Nově navržené prvky se proplétají mezi stávajícími betonovými sloupy, navazují s nimi vztah a zároveň si udržují odstup. Čtyři nově vestavěné objemy plní tyto funkce: tři učebny a jedna technická místnost.
Tři dřevěné krabice a jeden kovový box; tři učebny a toalety. Tři interiéry obložené opalovaným korkem, světlými podlahami a jeden pastelovými dlaždicemi. Exteriéry jsou obložené červeně mořeným dřevem a šedým vlnitým plechem. Objekty působí jako by je někdo na místě našel, jako by tam byly od pradávna nebo možná byly jen ukryté v naší paměti.
Výsledná kompozice nepůsobí nijak rušivým dojmem. Zvenku je hravá. Uvnitř vás přivítá a pomůže uvolnit. Někdy jsou místnosti temné a intimní, jindy jsou zaplavené světlem. Všechny objekty spojuje dlouhá chodba, která vykrajuje trojúhelníkový vnitřní dvůr a spojuje školu se střešní terasou. Podél severní stěny chodby je umístěna dlouhá skříň podobající stonožce, která studenty nabádá, aby si zde vypůjčili harmoniky (trikitixa) a píšťaly (alboka) a začali se učit hrát.
Učení probíhá z pozorování okolí a přebírání toho, co už tam je. Protože o to v konečném důsledku jde.
Do prázdného prostoru mezi opěrnými zdmi byla umístěna řada dřevěných boxů, které se obracejí směrem k řece a do krajiny. Nově navržené prvky se proplétají mezi stávajícími betonovými sloupy, navazují s nimi vztah a zároveň si udržují odstup. Čtyři nově vestavěné objemy plní tyto funkce: tři učebny a jedna technická místnost.
Tři dřevěné krabice a jeden kovový box; tři učebny a toalety. Tři interiéry obložené opalovaným korkem, světlými podlahami a jeden pastelovými dlaždicemi. Exteriéry jsou obložené červeně mořeným dřevem a šedým vlnitým plechem. Objekty působí jako by je někdo na místě našel, jako by tam byly od pradávna nebo možná byly jen ukryté v naší paměti.
Výsledná kompozice nepůsobí nijak rušivým dojmem. Zvenku je hravá. Uvnitř vás přivítá a pomůže uvolnit. Někdy jsou místnosti temné a intimní, jindy jsou zaplavené světlem. Všechny objekty spojuje dlouhá chodba, která vykrajuje trojúhelníkový vnitřní dvůr a spojuje školu se střešní terasou. Podél severní stěny chodby je umístěna dlouhá skříň podobající stonožce, která studenty nabádá, aby si zde vypůjčili harmoniky (trikitixa) a píšťaly (alboka) a začali se učit hrát.
Učení probíhá z pozorování okolí a přebírání toho, co už tam je. Protože o to v konečném důsledku jde.
BeAr
0 komentářů
přidat komentář
