Budova výzkumného ústavu solární energie působí tak, jak byste mohli od jejího účelu předpokládat, a to jako nějaký laboratorní přístroj. Vznikla ve velmi krátkém čase a s minimálním rozpočtem. Navíc bylo předepsáno použít při stavbě laboratoře již vyrobené kontejnery. Každé ze dvou křídel je užíváno jinou skupinou: východní část univerzitou a západní část nezávislými výzkumnými týmy. Šikmé situování umožnilo otevřít prosklenou halu směrem k slunci a hlavními vchodu, zatímco vystrčené západní křídlo je ze severní strany uzavřené, poněvadž se v této části vyrábí nebezpečný vodík. Kvůli omezení následků možného výbuchu je tento prostor zastřešen lehkou konstrukcí. Také stěny se mohou v případě potřeby prolomit. Architektonické prvky jako například šikmé dělení skleněných ploch a natočené okno nemají žádné pragmatické zdůvodnění. Nejvýraznějším formálním gestem na celé stavbě je však červeně natřená ocelová trubka, která na severu vyrůstá ze země, prochází napříč celou halu a na jižní straně vyčnívá z domu. Tento prvek je téměř rétorický, neboť jeho úkolem je pouze vynášet krátký konec střechy. Vědecké ústavy tohoto typu se obecně vyznačují zžíravou nudou, kde jsou veškerá specifika jednotlivých funkcí ukryta v modulovém rastru. Tato laboratoř je provokativní a zapamatovatelná; alespoň částečně zprostředkovává vzrušující a objevnou činnost, která se uvnitř odehrává.
Peter Blundell Jones: Günter Behnisch, Birkhäuser 2000, s.106
Budova vznikla v rámci společného německo-saudského programu HYSOLAR (HYdrogen from SOLAR Energy), který je zaměřen na sbírání zkušeností při navrhování, stavbě a provozu zařízení k elektrolytické výrobě vodíku pomocí slunečního zdroje energie. Objekt DLR-ITT nainstalovaný ve Stuttgartu má výkon 10 kW.