Innenhafen
Duisburg byl v druhé polovině 19. století velmi živým účastníkem průmyslové revoluce v Německu. Blízkost Rýna a tím pádem možnost lodní dopravy do celého světa dala vzniknout duisburskému fenoménu - vnitřnímu přístavišti. Innenhafen je v podstatě umělé slepé rameno Rýna. Na březích Innenhafen velmi rychle vyrostla skladiště, překladiště a na přelomu století i vlakové nádraží. Innehafen se tak stal důležitým přepravním uzlem Porýní.
O 100 let později, především vlivem změny primární výroby a poměru objemu práce v priméru a terciéru, byl Innenhafen v zuboženém stavu. Opuštěná skladiště, ekologicky zdevastované rameno řeky, zkrátka klasická industriální zóna na sklonku století. Duisburgští radní stáli před významným úkolem zregenerovat celou oblast a vytvořit současnou moderní část města. Podle dojmů z místa je zřejmé, že se jim to podařilo.
Hlavní urbanistický plán přestavby a rozvoje území zpracovala londýnská kancelář Foster & Partners. Jak už to v takových případech bývá, stala se také autorem mnoha staveb v území. Především ústřední budovy komplexu - Hafenfóra. Citlivou přestavbou skladiště vznikla moderní administrativní budova, kde jsou dnes vystaveny modely a plány budoucího Innenhafen. Foster je také autorem nového přístavního mola a části obytných domů v komplexu. Součástí Innehafen je dnes již proslavená Küppersmühle pojímající Grothovu sbírku moderního umění, židovské centrum od Zvi Heckera, administrativa Kontorhaus (Brun, Voigt und Partner - 1995), soubory bytových domů (Foster & Partners; Auer + Weber; Ingenhoven Overdiek, Kahlen & Partner), domov seniorů, mateřská škola, "park připomínání", řada administrativních a výrobních budov vytvářejících pracovní místa v území.
Korunou celého projektu je tzv. Eurogate, na níž si nesmlsnul nikdo jiný než Sir Norman Foster. Jedná se o mamutí administrativní budovu, ktará velmi dobře vyplňuje největší záliv Innenhafen. Maximalistický ekologický koncept budovy, moderní inteligentní materiály a sci-fi výraz stavby odpovídají současné náladě v londýnském ateliéru Normana Fostera. Eurogate se zatím jeví jako ryzí utopie, nicméně při pozorování úspěchu dosud zrealizovaných budov, ještě nemůžeme házet flintu do žita.
O 100 let později, především vlivem změny primární výroby a poměru objemu práce v priméru a terciéru, byl Innenhafen v zuboženém stavu. Opuštěná skladiště, ekologicky zdevastované rameno řeky, zkrátka klasická industriální zóna na sklonku století. Duisburgští radní stáli před významným úkolem zregenerovat celou oblast a vytvořit současnou moderní část města. Podle dojmů z místa je zřejmé, že se jim to podařilo.
Hlavní urbanistický plán přestavby a rozvoje území zpracovala londýnská kancelář Foster & Partners. Jak už to v takových případech bývá, stala se také autorem mnoha staveb v území. Především ústřední budovy komplexu - Hafenfóra. Citlivou přestavbou skladiště vznikla moderní administrativní budova, kde jsou dnes vystaveny modely a plány budoucího Innenhafen. Foster je také autorem nového přístavního mola a části obytných domů v komplexu. Součástí Innehafen je dnes již proslavená Küppersmühle pojímající Grothovu sbírku moderního umění, židovské centrum od Zvi Heckera, administrativa Kontorhaus (Brun, Voigt und Partner - 1995), soubory bytových domů (Foster & Partners; Auer + Weber; Ingenhoven Overdiek, Kahlen & Partner), domov seniorů, mateřská škola, "park připomínání", řada administrativních a výrobních budov vytvářejících pracovní místa v území.
Korunou celého projektu je tzv. Eurogate, na níž si nesmlsnul nikdo jiný než Sir Norman Foster. Jedná se o mamutí administrativní budovu, ktará velmi dobře vyplňuje největší záliv Innenhafen. Maximalistický ekologický koncept budovy, moderní inteligentní materiály a sci-fi výraz stavby odpovídají současné náladě v londýnském ateliéru Normana Fostera. Eurogate se zatím jeví jako ryzí utopie, nicméně při pozorování úspěchu dosud zrealizovaných budov, ještě nemůžeme házet flintu do žita.
0 komentářů
přidat komentář
