Interiér rodinného domu Na Krutci
Mladá manželská dvojice, soustředěná především na profesionální růst, si přála komfortní bydlení s dobrou dopravní dostupností a vybudovaným zázemím, které by je však nezatěžovalo náročnou údržbou. Řadový dům, který je součástí sofistikovaného pražského urbanistického komplexu, se jevil jako ideální řešení, pro spokojený život však bylo potřeba změnit jeho vnitřní podobu.
Největší hodnotou domu je jeho poloha na pomezí starší vilové čtvrti a velké chránění přírodní oblasti, v klidové zóně na mírném jižním svahu s hezkým výhledem. Architektonická kancelář Kuba, Pilař – architekti zde navrhla ucelený soubor solitérních a řadových rodinných domů, doplněný několika vícepodlažními bytovými domy a občanskou vybaveností. Výtvarná kompozice založená na elementárních geometrických tvarech a „klasických“ materiálech, jako je režné zdivo, hladká omítka a přírodní dřevo, přináší určitou standardní kvalitu a nadčasovou hodnotu. Vnitřní uspořádání domu si však manželé přáli maximálně sladit s vlastními potřebami a svým stylem, a proto se nespokojili s „univerzálním“ základním půdorysem a ještě ve fázi projektu se obrátili na architektku Ivanu Dombkovou, jejíž tvorbu znali.
Dům s vnitřním světlem
Základním požadavkem bylo otevření a prosvětlení vnitřní dispozice, v původním projektu členěné na řadu separovaných malých (a tmavých) místností, a také využití suterénu. Ve zcela podsklepeném domě nebyla totiž jeho náplň jasně definována a vzniklo zde jakési hluché místo. Architektka jej rozdělila na dvě funkční zóny – zázemí domu (prádelna, velký úložný prostor a místnost pro zahradní techniku) a relaxační část, kde se nachází pokoj pro hosty, sauna s příslušenstvím a odpočívárna. Anglickým dvorkem, vybudovaným při východní fasádě domu, sem přichází denní světlo, nezbytné pro psychickou pohodu.
Přízemí značně „prokouklo“ díky odstranění části stěn. Oddělena dveřmi zůstává pouze vstupní část, garáž a WC, obývací pokoj s jídelnou, kuchyní a schodištěm do patra vytvářejí spojitou nádobu, kterou volně procházejí jak denní světlo, tak zvuky, vůně, nálady - veškeré dění, které se v domě odehrává. Členové domácnosti tak mají k sobě blíž a v otevřeném prostoru mohou volněji dýchat.
Zásluhu na trochu zvláštní atmosféře má především světlo přicházející shora velkým střešním světlíkem. Podobně jako ve středověké bazilice se tu odráží a rozptyluje mezi stěnami a dává interiéru dva hlavní akcenty – jídelní stůl a schodiště, což jsou zároveň jakási faktická i pomyslná jádra komunikace. Prostorotvorná úloha světla se uplatňuje i v patře, prosklené stěny koupelny, skleněné dveře a další prvky zde vytvářejí rovněž zajímavé efekty.
Mezi sochou a architekturou
„Práce na ploše, pevně vymezené šířkou parcely 8,80 m a polohou fasád, kladla mnohem větší nároky na dispozici než navrhování domu na zelené louce, kdy mohu funkční prostory řadit mnohem volněji,“ vysvětluje architektka. „V takto limitovaném prostoru je nutné vážit každý centimetr - pokud se někde přidá, jinde automaticky chybí. Šlo o to, přesně vybalancovat velikosti obytných místností, chodeb, zázemí a veškerého zařízení, abychom zajistili optimální prostor pro každou funkci v domě.“ Chybějící centimetry někde nahradila tloušťka vybourané stěny, jinde rafinované konstrukční řešení. Navrhování interiéru se přiblížilo modelářské či sochařské práci, zařízení muselo tvarem a rozměry přesně odpovídat nejen svému účelu a prostorovým možnostem, ale také splňovat estetická kritéria. A výsledek? Podle majitelů se podařilo vytěžit maximum ze všeho, co mohl dům nabídnout.
Největší hodnotou domu je jeho poloha na pomezí starší vilové čtvrti a velké chránění přírodní oblasti, v klidové zóně na mírném jižním svahu s hezkým výhledem. Architektonická kancelář Kuba, Pilař – architekti zde navrhla ucelený soubor solitérních a řadových rodinných domů, doplněný několika vícepodlažními bytovými domy a občanskou vybaveností. Výtvarná kompozice založená na elementárních geometrických tvarech a „klasických“ materiálech, jako je režné zdivo, hladká omítka a přírodní dřevo, přináší určitou standardní kvalitu a nadčasovou hodnotu. Vnitřní uspořádání domu si však manželé přáli maximálně sladit s vlastními potřebami a svým stylem, a proto se nespokojili s „univerzálním“ základním půdorysem a ještě ve fázi projektu se obrátili na architektku Ivanu Dombkovou, jejíž tvorbu znali.
Dům s vnitřním světlem
Základním požadavkem bylo otevření a prosvětlení vnitřní dispozice, v původním projektu členěné na řadu separovaných malých (a tmavých) místností, a také využití suterénu. Ve zcela podsklepeném domě nebyla totiž jeho náplň jasně definována a vzniklo zde jakési hluché místo. Architektka jej rozdělila na dvě funkční zóny – zázemí domu (prádelna, velký úložný prostor a místnost pro zahradní techniku) a relaxační část, kde se nachází pokoj pro hosty, sauna s příslušenstvím a odpočívárna. Anglickým dvorkem, vybudovaným při východní fasádě domu, sem přichází denní světlo, nezbytné pro psychickou pohodu.
Přízemí značně „prokouklo“ díky odstranění části stěn. Oddělena dveřmi zůstává pouze vstupní část, garáž a WC, obývací pokoj s jídelnou, kuchyní a schodištěm do patra vytvářejí spojitou nádobu, kterou volně procházejí jak denní světlo, tak zvuky, vůně, nálady - veškeré dění, které se v domě odehrává. Členové domácnosti tak mají k sobě blíž a v otevřeném prostoru mohou volněji dýchat.
Zásluhu na trochu zvláštní atmosféře má především světlo přicházející shora velkým střešním světlíkem. Podobně jako ve středověké bazilice se tu odráží a rozptyluje mezi stěnami a dává interiéru dva hlavní akcenty – jídelní stůl a schodiště, což jsou zároveň jakási faktická i pomyslná jádra komunikace. Prostorotvorná úloha světla se uplatňuje i v patře, prosklené stěny koupelny, skleněné dveře a další prvky zde vytvářejí rovněž zajímavé efekty.
Mezi sochou a architekturou
„Práce na ploše, pevně vymezené šířkou parcely 8,80 m a polohou fasád, kladla mnohem větší nároky na dispozici než navrhování domu na zelené louce, kdy mohu funkční prostory řadit mnohem volněji,“ vysvětluje architektka. „V takto limitovaném prostoru je nutné vážit každý centimetr - pokud se někde přidá, jinde automaticky chybí. Šlo o to, přesně vybalancovat velikosti obytných místností, chodeb, zázemí a veškerého zařízení, abychom zajistili optimální prostor pro každou funkci v domě.“ Chybějící centimetry někde nahradila tloušťka vybourané stěny, jinde rafinované konstrukční řešení. Navrhování interiéru se přiblížilo modelářské či sochařské práci, zařízení muselo tvarem a rozměry přesně odpovídat nejen svému účelu a prostorovým možnostem, ale také splňovat estetická kritéria. A výsledek? Podle majitelů se podařilo vytěžit maximum ze všeho, co mohl dům nabídnout.
0 komentářů
přidat komentář
