Kašny na náměstí Republiky v Plzni

Kašny rozvíjejí monumentální středověký prostorový koncept náměstí, doplňují měřítkový a materiálový kánon prostoru, založený morovým sloupem a nedochovanými utilitárními rezervoáry na pitnou vodu. Témata tří nových kašen volně navazují na heraldické znaky města. Základem architektonické a sochařské koncepce je definice prostoru pomocí prostorového znaku. Tři lapidární abstraktní formy v nadživotní velikosti z pozlaceného bronzu, volně inspirované heraldickými figurami městského znaku (chrtice ve skoku, velbloud, anděl), z nichž tryská voda do nádob z tmavého kamene různých tvarů (na půdorysu kruhu, elipsy či čtverce). Kašny jsou umístěny ve třech rozích náměstí Republiky. Původně měly být ještě doplněny texty básníka Petra Borkovce. Rozlehlé a poměrně zachované historické náměstí v Plzni mělo původně tři kašny, které - poté co přestaly sloužit své funkci - byly postupně odstraněny. V rámci jeho předláždění se vynořila myšlenka na jejich návrat. Z bohatě obeslané soutěže (celkem 42 návrhů!) vyšel jako jednoznačný vítěz návrh mladého architekta Ondřeje Císlera (2. místo nebylo uděleno). Císler k úkolu přistoupil z pozice své profese a ve svém pojetí sledoval zejména otázku monumentality a vhodného měřítka vůči člověku a urbanistickému kontextu. Sochy se musely uplatnit v rozsáhlé ploše náměstí a navzájem na dálku komunikovat, zároveň i najít adekvátní vztah k dominantní katedrále a k dílu čtvrtého rohu, morovému sloupu Lazara Widmana. Posledně jmenovaný problém Císler vyřešil tak, že se jeho fontány zapojují do historické konstelace náměstí tvořené gotickým chrámem a barokním sousoším několika historickými narážkami: např. na kombinaci zčernalého pískovce a zlacení, která se objevuje u morového sloupu, Císler reaguje odpovídající barevnostií svých fontán. Stylizované figurální motivy (anděl, velbloud, chrtice) nejenže odkazují k heraldickým motivům plzeňského znaku, ale také umožňují, abychom fontány vnímali jako chrliče, což je opět narážka na gotiku a potažmo i na katedrálu. Maximální citlivost vůči kontextu a měřítku, která je sama o sobě přesvědčivá, mu dovolila být zcela radikálním ve formálním řešení, kde se mu podařilo prosadit do samotného centra pověstně konzervativní Plzně radikální minimalistické tvarosloví. (Na tomto místě je třeba zdůraznit, že oproštěným tvarům odpovídá i jednoduché technické řešení, což vynikne zejména ve srovnání s mnoha jinými návrhy s opulentními vodními efekty a s tomu odpovídající složitostí servisu.) Tak jednoduché to však nebylo a to co zaujalo odbornou porotu, narazilo u místních na poměrně radikální odpor. Schválení předcházela výstava návrhů a anketa, v níž se část veřejnosti postavila poměrně jednoznačně proti: moderní umění patří do galerií, ne do historického centra, ideální by bylo nějaké historizující řešení, nejlépe replika původních kašen. Naštěstí se za autora jednoznačně postavilo vedení města a přes prvotní námitky i památková péče, takže po drobných úpravách měřítka byl návrh realizován.