IGI Vratislavice - knihovna a spolkové centrum

Stavbu iniciovala potřeba přemístit městskou knihovnu z těsných prostor Kulturního domu 101010 do větších. Jako vhodné místo se jevil sousední nevyužívaný dům římskokatolické fary. Objekt z roku 1914 v minulosti sloužil mimo jiné jako sirotčinec, školka a naposledy byl využíván jako učiliště. Bývalá fara nemohla pojmout veškeré požadované funkce, proto došlo k rozhodnutí budovu rozšířit o přístavbu a zadání redefinovat na komunitní centrum.

Ideou návrhu je vytvoření nového veřejného místa, které naváže na dosavadní pulzující střed Vratislavic definovaný kostelem, radnicí, „Desítkami“ a zámeckým parkem. Rozšíří ho o další živý kulturní prostor a částečně i uzavře. řešení veřejného prostoru se inspiruje stávajícím rytmem malých náměstíček v sousedství budov pro veřejnost propojených pěší cestou. Zopakováním tohoto urbanistického vzoru vzniká v jižní části mezi komunitním centrem a kulturním domem další venkovní pobytová plocha.

Starému domu je ponechán původní charakter a ze západní strany je doplněn vyšší soudobou elementární hmotou knihovny. Domy jsou spolu propojeny v podzemní části a proskleným spojovacím můstkem v úrovni prvního patra. Z původního domu se oproti předpokladům zachovalo jen obvodové zdivo dvou pater. Kvůli dřevomorce musel být odstraněn krov a dřevěné stropy. Krov byl nahrazen kopií starého a zakryt šablonami z přírodní břidlice, stropy byly vyměněny za únosnější spřaženou konstrukci z oceli a betonu. Po vybetonování stropů a vyskládání kleneb daly hluboké základy stavby vzniknout dalšímu využitelnému patru. Odtěžením terénu z jižní strany se k němu dostalo denní světlo a z vyhloubené jámy vznikl základ nového náměstíčka. Z fasád byly odstraněny necitlivé nánosy a po zateplení jim byly navráceny historické prvky a detaily, břízolitová omítka různé zrnitosti, dřevěné vstupní dveře a kopie špaletových oken.

V polozapuštěném podlaží se nachází mateřské centrum, prosvětlené díky velkorysým proskleným portálům. Přízemí připadá spolkům a horní patro, do kterého se přichází spojovacím krčkem z přístavby, dětské knihovně. Dětské oddělení je hravým, do krovu mansardy otevřeným prostorem, s funkcí čítárny, herny, odpočívárny a s volnými výběry.

Velikost, tvar a umístění přístavby vycházejí z kontextu zámeckého parku a fary, ale i ochranných pásem vzrostlých stromů a vedení sítí infrastruktury.

Výsledkem je objekt s úzkou kompaktní třípodlažní nadzemní částí a dvoupodlažním suterénem. Do tří nadzemních pater o velmi malém půdorysu je integrována typologie knihovny s domácí atmosférou připomínající velikostí útulný obývák. Velkými prosklenými stěnami v přízemí a horním patře se nový dům otáčí do zámecké zahrady a v maximální míře využívá výhledů a kontaktu se stromy zámeckého parku. V nejvyšším patře je kontakt panoramatickým oknem tak těsný, že čtenáři v čítárně mají pocit, že sedí přímo v korunách. Výhled na jih na kostel Nejsvětější Trojice se otevírá z prostředního patra.

V zrcadle ochozu se během stavby našlo místo na zavěšení rozměrného koberec s motivy městské části, který darovalo Vratislavicím město Česká Skalice. Prostřednictvím videomappingu na něm ožívá historie vratislavické firmy Ginzkey a s ní nejslavnější éra Vratislavic.

Podzemní patra ukrývají kinosál s šedesáti místy, malým lobby a šatnou ve společném vstupním vestibulu. Vestibulem se v podzemí propojuje starý a nový dům a je tak společným vstupným prostorem kina a mateřského centra.

Nosná schránka přístavby je včetně schodiště a čtvrtkruhové střechy vylita z konstrukčního železobetonu. Z exteriéru je kompletně kontaktně zateplena a obalena černým falcovaným plechem. část střechy podzemního kina pokrývá vegetační střecha, část je příchozí rampou do prostoru mezi novým a starým domem. Z něj se vstupuje do knihovny a bezbariérově do historického domu. Svůj vlastní vstup má i poslední provozně samostatný celek – spolky. členové spolků vcházejí do starého domu přímo z ulice.

Pohledový beton v interiéru přístavby a obnažené vyspárované cihelné a kamenné zdivo a klenby starého domu jsou měkce vystlány dřevěnými sedilii a policemi s knihami. Ty vytvářejí všemožné úkryty a zákoutí, kde může návštěvník neustále objevovat něco nového.