Kostel
svatého Oskara z Hamburku byl postaven v roce 1957 jako součást přestavby berlínské čtvrti Hansa na „vzorové město budoucnosti“. Mezinárodní stavební výstavy
„Interbau 1957“ se tehdy zúčastnili architekti z celého světa. Kostel byl postaven přibližně na stejném místě jako jeho předchůdce, který byl zničen během druhé světové války.
Autorem nového kostela byl profesor Willy Kreuer. Objekt vyrůstá z parabolického půdorysu, což bylo v tehdejší době pro sakrální stavbu poměrně neobvyklé řešení. Ohnisko paraboly, které představuje kněžiště, objímají dvě boční stěny působící jako ochraňující paže. Pohledy návštěvníků jsou naopak cíleně přitahovány k oltáři. Boční stěny se postupně zužují směrem k hlavnímu referenčnímu bodu místnosti, kterým je oltář. Téměř všechno vybavení kostela je původní. Krucifix na stěně za oltářem vytvořil z černého štuku „Stucco Iustro“ německý sochař Ludwig Gabriel Schrieber (1907-1975), který tou dobou působil jako profesor na Akademii výtvarných umění v Západním Berlíně. Schrieber svým dílem navázal na románskou obrazotvornou tradici: V centru je ukřižovaný Kristus bez trnové koruny, jehož tvář již naznačuje překonání smrti, s matkou Marií po pravici a oblíbeným učedníkem Janem po levici. Stylizované proudy krve z ran na rukou a nohou ukřižovaného Krista spojují tyto tři postavy a naznačují vykoupení lidstva skrze Kristovu smrt.
Pod sochou ukřižování je na podlaze umístěno šest štíhlých svícnů zdobených smaltem a inkrustacemi z lazuritu. Svícny byly rovněž vyhotoveny podle návrhu profesora Schriebera. Vpravo od oltáře je umístěn zlatý tabernákl podle návrhu berlínského malíře Ludwiga Petera Kowalského (1891-1967). Spočívá na černém podstavci ve tvaru anděla. Schrieber tak spojuje význam svatostánku jako místa, kde se uchovávají hostie posvěcené při mši. Návrh vychází z tradic izraelského lidu, podle nichž Boží přítomnost ve svatyni symbolizovala archa úmluvy mezi dvěma cherubíny.
Na levé straně od oltáře se původně nacházela bronzová socha svatého Oskara, apoštola Skandinávie a patrona kostela, v životní velikosti. Dnes je socha umístěna ve vstupním prostoru. Sochy vytvořil
Simon Schrieber, syn L.G.Schriebera, v roce 1995, ztělesňuje vážnost a důstojnost benediktinského mnicha a misionáře narozeného na počátku 9. století. V náprsním kříži sochy je zasazena světcova relikvie.
Dřevěnou sochu Madony „Matky a královny“ v levém bočním výklenku vytvořil Johannes Dumanski (1919-1990). Na prosklené straně je také dřevěná plastika od profesora Baumerlena, která zobrazuje svatého Antonína Paduánského. Svislé betonové příhradové nosníky činí levou stranu kostela průsvitnou. Naopak pravá bíle omítaná stěna je zcela uzavřená vytváří jakousi protiváhu.
Téměř celou délku pravé stěny zabírá křížová cesta. Umělec Ludwig Peter Kowalski vytvořil na 85 omítnutých betonových deskách různých velikostí výjevy z Ježíšova utrpení. Jedinečný obraz zabírá úctyhodnou plochu 160 m².
V levé zadní části předsíně se nachází křtitelnice, jejímž autorem je opět sochař L.G.Schrieber, který křtitelnici vytesal z růženínu. Na vrcholu křtitelnice je stylizovaná stříbrná holubice, symbol Ducha svatého. Kamenná mozaika pod nohou křtitelnice znázorňuje čtyři rajské řeky popsané v knize Genesis (2,10-14): Tigris, Eufrat, Gíchón a Píšón.
Třímanuálové varhany, které jsou umístěny na betonové desce nad předsíní, jsou dílem berlínského varhanáře
Karla Schukeho a obsahují 31 rejstříků.
Trojici mědí obložený vstupních dvojkřídlých dveří navrhl L.G.Schneber. Na dveřích jsou reliéfně zobrazeny výjevy ze života svatého Oskara. Vedle kostelní lodi se k nebi tyčí mohutný betonový kříž, který je jednou ze dvou noh propojen s kostelem a současně je na něm zavěšena trojice zvonů, které věnoval první poválečný německý kancléř
Konrad Adenauer.