Vitráže: Josef Kaplický
Křížová cesta: Bedřich Stefan
Plastiky na postranních oltářích: J.Kubíček, K.Pokorný a V. Vosmík
Kříž hlavního oltáře: Čeněk Vosmík
Stavební sloh první republiky, nazývaný funkcionalismem či konstruktivismem, bývá vždy dobře rozeznatelný. Zejména v městských čtvrtích jako Vršovice nebo Vinohrady, kde moderně postavené domy jsou často skryty za fasádami, zdobenými dle přání majitele: secesně, goticky či rokokově. Katolický kostel na náměstí Svatopluka Čecha je příkladem stavby, která nechce nic předstírat. Přiznává konstrukci, respektuje terén a ozdob používá jen docela výjimečně. Ale kdybychom při pohledu na kostel sv. Václava viděli jenom trochu tvrdý, provokativně krabicovitý útvar, naše vidění by zůstávalo na povrchu. Josef Gočár, tvůrce architektury kostela, byl příliš velkým umělcem, než aby mu k výrazu stačilo použití dobových prostředků. Na přelomu dvacátých a třicátých let měl už za sebou řadu významných realizaci, kubistický dům U Černé Matky Boží v Celetné ulici nebo novoklasický cihlový na nároží Slezské a Římské. Ve Vršovicích asi šlo o úkol nejobtížnější – funkcionalismus se jmenovitě přimyká k účelu, ale duchovní funkce kostela, její moderní tvar čeká vždy na nový tvůrčí čin. Zdá se, že úspěšnost stavby je založena na několika idejích: široké předsíni, představující pro dolní, frekventovanější část náměstí otevřenou náruč církve. Uvnitř potom jde o nápadité využití světla, které, prostupujíc okny ve velkých schodech střechy, skoro divadelně osvětluje presbytář. Široký prostor pro věřící má ve střední části výrazný přesah vzhůru. Závěr presbytáře tvořený vysokými okny, je jakoby citací z gotických katedrál, včetně použití barevného zasklení. Se stoupáním náměstí se stavba vyrovnává několika schodišti, mezi nimiž je největším odpočívadlem hlavní plocha kostela. Schody v terénu se potom ozývají i ve střeše, takže celek symbolizuje vzestup, stoupání ke světlu, stoupání k Bohu.
Václav Sokol