Nový kostel v Knarviku, jenž je situován na malebném západním pobřeží Norska, severně od Bergenu, stojí na vyjímečném místě s výhledem na krajinu a centrum města. Budova je citlivě přizpůsobena stávajícímu úbočí mezi zastavěným a přírodním prostředím, čímž kostel získal inspirativní kontext okolních planin a vřesovišť. Osobitý a novátorský charakter spolu s ústřední lokací stavby z něj činí význačný orientační bod komunity, vyzívající k návštěvě a sdružující všechny lidi k rozvíjení a upevňování víry během týdne.
Stavba dává najevo svou funkci posvátnou důstojností a rozpoznatelnou formou, kdy kostelní věž, svatostánek i kaple jsou zdůrazněny šikmými střešními panely. Stavba je inspirována místní tradicí norských sloupových kostelů (dřevěných, stavěných z kmenů – pozn. red.), a využívá proto jasnou základní geometrii, materiály i konstrukce. Objem kompaktní budovy obdélného půdorysu je rozdělen na dvě podlaží, jež oddělují posvátné prostory nahoře od kulturních a administrativních funkcí dole. „Kostelní náměstí“ propojuje obě podlaží atriovými schody, a vytváří tak plynoucí prostor; může být spojeno nebo odděleno od svatyně posuvnou skleněnou stěnou, díky čemuž pojme více než 500 lidí.
Dřevo představuje klíčový materiíl celého projektu. Prosazuje se jako homogenní obložení předvětraným borovicovým jádrovým dřevem, na veškerých interiérových površích je ošetřené světlou borovicovou lazurou. Denní světlo do budovy proniká skrze vysoká úzká okna vzdáleně odkazující k oknům ve tvaru lomeného oblouku, jež mají maximalizovat přístup světla a zároveň omezit oslňování. V noci dává teplá záře interiéru vědět také navenek o náboženských a kulturních aktivitách.
Kostel usiluje o poskytnutí prostoru pro bezpečnou výchovu dětí a mládeže, chce se stát místem pro shromažďování a víru, ale také zprostředkovávat umění, hudbu a další kulturní události. Knarvický kostel má vlastní architektonický výraz, prostorová i materiálová řešení, jež spojují náboženství, kulturu a specifický kontext daného místa do jednoho celku.