Landmark Nieuw-Bergen
Mosaique De Toren
V krajině, kde je každá malá vesnice z dálky lehce rozpoznatelná podle siluety kostelní věže, tak pětitisícové město Nieuw-Bergen ležící v nizozemské provincii Limbrug takový jasný orientační bod postrádalo. Nedávno byla tato potřeba zajištěna novostavbou v rámci obnovy obce. Tento "orientační bod" představuje centrum a jasně definuje tržiště jako hlavní veřejný prostor. Z věže se nabízí výhled do okolí. Návrh tvoří kombinace vysoké věže a nízké základny, v níž je umístěno stravovací provozovna jako bar nebo restaurace. Jde o veřejně přístupný objekt, který uprostřed obce poskytuje místo ke vzájemnému setkávání.
Stavba je obložena zelenými a červenými cihlami. Věž je vyskládána tzv. brazilskou vazbou s drobnými otvory, které umožňují večerní prosvětlení a plní tak funkci majáku. Hlavním cílem bylo, aby návrh působil optimisticky: má být vizuálně i fyzicky přístupný. Aby toho bylo dosaženo, je budova koncipována jako malá budova: abstraktní z dálky a intimní při bližším pohledu. Červené cihly jsou obarveny světle zeleným cementovým potěrem, čímž vznikají vzory, které budovu zmenšují a současně oživují.
Zdobný sokl má podobu domu. Svým měřítkem i vzhledem odpovídá okolní zástavbě. Na této základně jsou umístěny dva abstraktnější objemy. Tím se objekt stává snadno rozpoznatelným. Stavba je robustní, vysílá jasný signál a funguje jako symbol pro celou vesnici. Z některých míst však také působí jako kulisa nebo ilustrace přílišných ambicí. To když se monolitický objekt projeví jen jako "bekleidung" (oděv). Výrazná ambivalence, která spojuje dva postmoderní světy Rossiho a Venturiho.
Ateliér Monadnock podrobně studoval a byl ovlivněn typologií historických holandských obchodních domů. Tyto budovy se vyznačují specifickými proporcemi a obvykle se nacházejí na tržních náměstích v nizozemských středověkých městech. To se mělo vliv na ambivalenci výsledného návrhu: budova přece není ani kostelem, ani radnicí, ale je zamýšlena jako reprezentace určitého společenství. Plánované naprogramování interiéru bude kombinací veřejných a komerčních funkcí.
Stavba je obložena zelenými a červenými cihlami. Věž je vyskládána tzv. brazilskou vazbou s drobnými otvory, které umožňují večerní prosvětlení a plní tak funkci majáku. Hlavním cílem bylo, aby návrh působil optimisticky: má být vizuálně i fyzicky přístupný. Aby toho bylo dosaženo, je budova koncipována jako malá budova: abstraktní z dálky a intimní při bližším pohledu. Červené cihly jsou obarveny světle zeleným cementovým potěrem, čímž vznikají vzory, které budovu zmenšují a současně oživují.
Zdobný sokl má podobu domu. Svým měřítkem i vzhledem odpovídá okolní zástavbě. Na této základně jsou umístěny dva abstraktnější objemy. Tím se objekt stává snadno rozpoznatelným. Stavba je robustní, vysílá jasný signál a funguje jako symbol pro celou vesnici. Z některých míst však také působí jako kulisa nebo ilustrace přílišných ambicí. To když se monolitický objekt projeví jen jako "bekleidung" (oděv). Výrazná ambivalence, která spojuje dva postmoderní světy Rossiho a Venturiho.
Ateliér Monadnock podrobně studoval a byl ovlivněn typologií historických holandských obchodních domů. Tyto budovy se vyznačují specifickými proporcemi a obvykle se nacházejí na tržních náměstích v nizozemských středověkých městech. To se mělo vliv na ambivalenci výsledného návrhu: budova přece není ani kostelem, ani radnicí, ale je zamýšlena jako reprezentace určitého společenství. Plánované naprogramování interiéru bude kombinací veřejných a komerčních funkcí.
Monadnock
0 komentářů
přidat komentář
