Lávka pro pěší a cyklisty přes Orlici

Chápeme-li město jako koláž z historických událostí, potom patří Hradec Králové na soutoku Labe a Orlice k urbanistickým organismům, pro něž tato metafora platí v míře zcela mimořádné. Fragmenty středověku spolu s barokem antireformace a s fortifikační architekturou tereziánsko-josefínské doby tvoří nezaměnitelné kulturní prostředí, které podává svědectví nejen o dějinných událostech evropského významu ale především i o vyspělé architektuře, jejíž kontinuita, zahrnující stavbami Josefa Gočára, Jana Kotěry aj. i špičková díla klasické moderny, je dodnes nepřerušena. Pokračovat v této kontinuitě na úrovni tak vysoké znamená postupovat obezřetně, s citlivostí, respektem a kázní. Lávka pro pěší a cyklisty přes Orlici mezi Jiráskovými sady a univerzitním kampusem je jak svou exponovanou polohou v centru města tak i svým poměrně značným rozpětím stavebním dílem, pro nějž jsou výše uvedené podmínky víc než závazné.

Mostní stavitelství je více než jiný obor oborem multidisciplinárním. Vyžaduje komplexní systémové řešení, které bere v úvahu nejen technické a technologické aspekty, ale i otázky ekonomické, estetické a funkční. Po důkladném zvážení všech těchto kritérií zvolili autoři lehkou montovanou ocelovou konstrukci, jejíž přednosti jsou následující:

-
minimalizace investičních nákladů volbou jednoduchého staticky určitého systému
-
omezení "mokré stavby" na nezbytně nutné minimum (založení)
-
dílenská prefabrikace všech konstrukčních dílů a omezení jejich rozměru vzhledem k požadavkům na transport a ochranu proti korozi žárovým pozinkováním
-
minimalizace nákladů na údržbu žárovým pozinkováním všech konstrukčních prvku
-
minimalizace nákladů případných oprav snadným montážním zásahem do modulární šroubované konstrukce
-
rychlá a bezproblematická montáž s minimálními nároky na použití náročných zdvihadel a pomocných konstrukcí
-
minimalizace zásahu do prostředí maximálním odhmotněním konstrukce

Zavěšené konstrukční systémy, které jsou v obdobných případech obvyklou volbou, autoři zavrhli, neboť považují dominantu nosného pylonu v prostředí Jiráskových sadů za nežádoucí a zvolili konstrukci sestávající ze dvou vzpínadlových nosníků, spojených v horním pásu kloubem a v pásu dolním pětistranným tažným polygonem ve tvaru ploché paraboly. Tlačnými prvky mezi horním a dolním pásem jsou v kolmé rovině dvě vzpěry ve tvaru písmene "V" a trojúhelníková vzpěra v místě středního kloubu. Takto složený vzpínadlový nosník se opakuje třikrát za sebou v odstupu 2,25 m. Příčnou tuhost konstrukce zajišťují tlačné distanční trubky a plošné zavětrování jak ve vodorovné rovině mostovky, tak i v rovině střední tlačné vzpěry. Pro zdůraznění lehkosti konstrukce a její jasné čitelnosti ze všech pohledových úhlů zvolili autoři transparentní a propustný povrch mostovky sestávající z lisovaných pororoštových dílů o rozměrech 2,25 x 0,75 m uložených na profilech horního pásu.

Cílem autorů bylo vytvořit lehký, transparentní a funkčně čitelný organismus, který na sebe neupozorňuje gestem exponované formy, nýbrž řečí inteligentní a racionální konstrukce s jasnou čitelností tlačných a tažných prvků a s jednoduchou mechanikou, která je i "neškolenému zraku" snadno přístupná. Prioritou návrhu bylo vhodné začlenění lávky do prostředí Jiráskových sadů s minimálním zásahem do parkové zeleně a památkově chráněných fragmentů josefínské fortifikace. Realizací návrhu vznikl objekt s bezproblematickou užitností, homogenním robustním povrchem a minimálními nároky na údržbu.

./.

baum & baros ARCHITEKTEN
13.06.12