Möbius House
Příznivci neeukleidovské geometrie si v případě rodinného domku (550 m²) z dílny holandského UN Sudia přijdou na své. Möbiův proužek je v podstatě prostorový útvar, který vznikne spojením konců klasického 2D proužku, avšak za pootočení jednoho konce o 180°. Ben van Berkel nezůstal u jednoho pootočení, nýbrž rozvinul ambiciózní spirálu, jež je ve výsledku převedena z Beziérových křivek do expresivní ostrohranné dekonstruktivistické formy.
Základním konceptem domu není neeukleidovská onanie v prostoru, nýbrž provozní diagram života rodiny. Van Berkel je prohlubovačem teorie diagramů, toků a proudů. Möbiův proužek se ukázal jako vhodná geometrická materie pro uspokojení požadavků obyvatel (otázkou zůstává, nakolik je princip návrhu funkce-forma objektivní, jestli spíše nezafungovalo forma-funkce, každopádně barák je to výborný…). Každý ze dvou obyvatel prožívá své životní diagramy v jednom z proužků. Vzhledem k tomu, že se proužky v prostoru svíjí a tu a tam se protínají, je i jejich život dělen na soukromou a společenskou složku. Dalším bodem návrhu je spojení okolní zahrady a domu. Architekt přirovnává pobyt v domě k pocitům zažívaným v parku Kröller-Müller.
Manifest časoprostorového diagramu je v reálu vyjádřen železobetonovou monolitickou konstrukcí. Vedle betonu se v kompozici domu ještě široce uplatňuje sklo. Mobiliář je často součástí monolitické konstrukce. Vnitřní prostor je oslavnou básní na fenomény pronikání a plynutí.
I přesto, že první pocity při vnímání Möbiového domu asociují pokračování dekonstruktivistického proudu, jsme svědky nové etapy architektonického vývoje. Do procesu navrhování vstupují otázky časoprostoru a provozních diagramů. Podobně jako u muzea Het Valkhof v Nijmegen se podařilo Benu van Berkelovi skloubit provozní tok s formou objektu, což u některých projektů e-architektů nebývá pravidlem.
Základním konceptem domu není neeukleidovská onanie v prostoru, nýbrž provozní diagram života rodiny. Van Berkel je prohlubovačem teorie diagramů, toků a proudů. Möbiův proužek se ukázal jako vhodná geometrická materie pro uspokojení požadavků obyvatel (otázkou zůstává, nakolik je princip návrhu funkce-forma objektivní, jestli spíše nezafungovalo forma-funkce, každopádně barák je to výborný…). Každý ze dvou obyvatel prožívá své životní diagramy v jednom z proužků. Vzhledem k tomu, že se proužky v prostoru svíjí a tu a tam se protínají, je i jejich život dělen na soukromou a společenskou složku. Dalším bodem návrhu je spojení okolní zahrady a domu. Architekt přirovnává pobyt v domě k pocitům zažívaným v parku Kröller-Müller.
Manifest časoprostorového diagramu je v reálu vyjádřen železobetonovou monolitickou konstrukcí. Vedle betonu se v kompozici domu ještě široce uplatňuje sklo. Mobiliář je často součástí monolitické konstrukce. Vnitřní prostor je oslavnou básní na fenomény pronikání a plynutí.
I přesto, že první pocity při vnímání Möbiového domu asociují pokračování dekonstruktivistického proudu, jsme svědky nové etapy architektonického vývoje. Do procesu navrhování vstupují otázky časoprostoru a provozních diagramů. Podobně jako u muzea Het Valkhof v Nijmegen se podařilo Benu van Berkelovi skloubit provozní tok s formou objektu, což u některých projektů e-architektů nebývá pravidlem.
0 komentářů
přidat komentář
