Max Planck Institute
Společnost Maxe Plancka vyzvala významného finského vědce Kaj Simonse z Heidelbergu, aby se stal zakladatelem a také prvním ředitelem nového Institutu molekulární buněčné biologie a genetiky v Drážďanech. Jako vedoucí pracovníci jednotlivých týmů byli vybráni mezinárodně uznávaní vědci v tomto oboru. Simons si přál, aby byl jeho ústav navržen finskými architekty. Jedná se o část intenzivního oživovacího projektu východní části spojeného Německa.
Pozemek budovy, na kterém se v minulosti vyskytovaly tramvajová depa, je situován několik kilometrů západně od historického centra na okraji campusu lékařské fakulty a zátopové louky řeky Labe. K laboratořím jsou přičleněny centrum pro pokusná zvířata a dvě malé ubytovací jednotky. Hlavní budova obsahuje šest laboratoří (každá 1100 m²) a hmotově ústí do vysoké centrální haly, která slouží i jako komunikační centrum. V přízemí jsou hlavní vstupní hala, kavárna, restaurace a nedaleké auditorium s kancelářským zázemím. Centrální hale dominují čtyři věže: hlavní schodiště, dvě baterie výtahů a věž obsluhující konferenční místnosti na jednotlivých podlažích. Mezi těmito věžemi jsou na všech podlažích malé odpočinkové prostory.
Povrch podlahy v přízemí tvoří černý pískovec obsahující fosílie, výtahové věže a mosty jsou v leštěném pohledovém betonu, podlahy schodiště v oddechových oblastech v dubu, obálka spirálového schodiště je z děrovaného hliníkového plechu. Betonové plochy centrální haly a jádra budovy kontrastují se síťovou fasádou, která zaručuje v interiéru světlo a transparenci.
Laboratoře potřebují denní světlo, ale zároveň je třeba zamezit přehřívání interiérů od slu- nečních paprsků. Vnější předsazenou vrstvu tvoří zelený hliníkový rošt, který kryje fasádu z tmavě modrých hliníkových panelů a opakního skla. Tato pastelová skladba prozrazuje mentalitu severských zemí a zároveň redukuje účinek slunce během dne. Je zde taky pohybový vjem z fasády: když stojíte kolmo k ní je zelený rastr téměř neviditelný, zatímco při pohledu z úhlu tvoří kompaktní barevnou plochu. Když člověk kráčí podél budovy, připadá mu jako by byl doprovázen modrým mrakem za zelenou plochou.
Hmota budovy obsahuje lanovou konstrukci u hlavního vstupu a kontejnery na střeše. Mědí obložené boxy jsou ve skutečnosti klimatizační jednotky, do zinku oděný box ve středu kryje konstrukci centrální haly a dřevěné pavilóny na koncích slouží pro oddech v letních měsících s výhledem na poklidný tok Labe.
V Drážďanech stojí ještě jedna budova společnosti Maxe Plancka tentokrát od Thomase Herzoga.
Pozemek budovy, na kterém se v minulosti vyskytovaly tramvajová depa, je situován několik kilometrů západně od historického centra na okraji campusu lékařské fakulty a zátopové louky řeky Labe. K laboratořím jsou přičleněny centrum pro pokusná zvířata a dvě malé ubytovací jednotky. Hlavní budova obsahuje šest laboratoří (každá 1100 m²) a hmotově ústí do vysoké centrální haly, která slouží i jako komunikační centrum. V přízemí jsou hlavní vstupní hala, kavárna, restaurace a nedaleké auditorium s kancelářským zázemím. Centrální hale dominují čtyři věže: hlavní schodiště, dvě baterie výtahů a věž obsluhující konferenční místnosti na jednotlivých podlažích. Mezi těmito věžemi jsou na všech podlažích malé odpočinkové prostory.
Povrch podlahy v přízemí tvoří černý pískovec obsahující fosílie, výtahové věže a mosty jsou v leštěném pohledovém betonu, podlahy schodiště v oddechových oblastech v dubu, obálka spirálového schodiště je z děrovaného hliníkového plechu. Betonové plochy centrální haly a jádra budovy kontrastují se síťovou fasádou, která zaručuje v interiéru světlo a transparenci.
Laboratoře potřebují denní světlo, ale zároveň je třeba zamezit přehřívání interiérů od slu- nečních paprsků. Vnější předsazenou vrstvu tvoří zelený hliníkový rošt, který kryje fasádu z tmavě modrých hliníkových panelů a opakního skla. Tato pastelová skladba prozrazuje mentalitu severských zemí a zároveň redukuje účinek slunce během dne. Je zde taky pohybový vjem z fasády: když stojíte kolmo k ní je zelený rastr téměř neviditelný, zatímco při pohledu z úhlu tvoří kompaktní barevnou plochu. Když člověk kráčí podél budovy, připadá mu jako by byl doprovázen modrým mrakem za zelenou plochou.
Hmota budovy obsahuje lanovou konstrukci u hlavního vstupu a kontejnery na střeše. Mědí obložené boxy jsou ve skutečnosti klimatizační jednotky, do zinku oděný box ve středu kryje konstrukci centrální haly a dřevěné pavilóny na koncích slouží pro oddech v letních měsících s výhledem na poklidný tok Labe.
V Drážďanech stojí ještě jedna budova společnosti Maxe Plancka tentokrát od Thomase Herzoga.
0 komentářů
přidat komentář
