Městské lázně Citadel

Při navrhování městského koupaliště Citadel ve švédské Landskroně pro mě byly důležité dva nebo možná tři výjevy. Dva přišly zvenčí a jeden se nacházel přímo uvnitř areálu. Ten poslední obraz přišel na řadu jako první. V mých vzpomínkách je vodní hladina nebesky modrá. Při pohledu ze strany pak tyrkysová. Beztížná a neskutečná. Když proniknu vodní hladinou, ticho je náhle prolomeno. Takové jsou mé první vzpomínky, když jsem se málem utopil v dědečkově bazénu.
Koupaliště Citadel disponuje třemi bazény: jeden pro kondiční plavání v drahách, jeden pro potápění a jeden dětský. Tři tyrkysové zčeřené obdélníky. Hned k nim je přidružena nová pravoúhlá modře rozčeřená stavba. Po čtyřbarevném skle pak stéká voda. Vertikální bazén mezi třemi horizontálními.
Druhý obraz se mi vybaví, když jsem byl o trochu starší. Během návštěvy muzea s rodiči v mém rodném městě. V polovině 19. století namaloval švédský umělec Marcus Larsson obraz, kde na plátně pojmenovaném Vodopád ve Smaland zobrazil divoké a zuřivé přírodní síly. Larson byl však při zpracovávání motivu divočině na hony vzdálen. Voda, světlo, mraky a vítr byl namalován v jeho pařížském ateliéru. Jde o pohled na přírodu nazíranou z bezpečí vlastního vnitřku. Tento pocit byl později transformován do architektury – aby mohl z bezpečného světa ukrytého za zdí vzniknout pohled do divočiny. Skulinami ve stavbě se zrcadlí oceán. Je přelomem mezi protilehlými světy vnitřní/vnější nebo kultivovaný/přírodní.
Poslední obraz vytvořil (britský malíř) David Hockney. Jeho barevné obrazy bazénů byly převedeny do dlážděné mozaiky, současně tvrdé i jemné. Výsledná mozaika působí jako kůže ještěrky. Mozaika jako kruhy na vodě obaluje plášť budovy. Plochy objektu zůstávají z velké části chladné a často vlhké. Sklo propouští do interiéru světlo a vytváří dva modré odstíny. Na okrajích ploch vznikají vzory odrážející okolní prostředí.
V tekoucí vodě se zrcadlí obloha i bazény. Mokré zasklení fasády se odráží na modrých stínech, čímž připomíná mihotání světla pod mořskou hladinou. Padesátimetrový bazén se slanou vodou vznikl již v roce 1967 a řadí se mezi jeden z nejrychlejších v celém Švédsku. Vodní prvek byl určující při ztvárnění architektury i okolní krajiny. Moře se zrcadlí ve škvírách a rozšiřující se kónický jehlan se nepřímo odkazuje na blízkou vodárenskou věž.