Městské výstavní a kongresové centrum v Ávile
Ávila se jeví jako rušné a zhuštěné město. Čtení jeho půdorysu, centrického a vymezeného jasně zřetelnými městskými hradbami, to jen potvrzuje. Každé zákoutí, každá budova, každý průhled mezi stavbami který připomíná klikatý náčrtek, to vše jen potvrzuje výše řečené. Bezpochyby existuje i jiná hustota, více intuitivní, více spojená se zemí. Hustota minerální, topografická. Ta se nachází v úžasné krajině vymezené žulovými balvany, které bojují o přítomnost ve městě. Tu se jim daří získat v podobě městských žulových hradeb. Celá Avila je ve skutečnosti velký balvan obklopený drsnou krajinou.
V této husté zástavbě nabývá jakýkoliv volný prostor přidané hodnoty. Jedná se o kontrastní jev nebo o určení hranice. Náměstí sloužilo v těchto případech jako rozvolnění vnitřní zástavby. Prostor za hradbami, spojený s obchodními aktivitami, je původně spjat s těmito volnými prostory, které oddělovaly dvě města. Přítomnost volného prostoru v těsné blízkosti hradeb, dříve nelukrativní oblast a dnes místo výnosného obchodu. Zde se nachází nové Kongresové centrum, které umožňuje debatovat nejen o výrobních koncepcích. V topografii místa vyniká výrazný sklon terénu. Podloží parcely je žulové, což znesnadnilo výkopové práce. Souběžně vznikly pochybnosti, zda-li nevyužít tento fakt jako přednost nově vzniklé architektury.
Konceptuální hustota, velkorysost (v ploše náměstí) ve způsobu zastavět místo a využít topografie terénu – to byla kritéria, která vedla k zásadním rozhodnutím při návrhu projektu. Forma a především krajina zaplněná žulovými kameny obstaraly potřebné reference.
Bylo navrženo velké volné prostranství, chcete-li náměstí, místo setkání na úpatí hradeb. Zde se nachází Kongresové centrum samotné a slaví se zde akce různého druhu. Celková výšková hladina volného prostranství se shoduje s jedním z nejvýše položených bodů parcely takovým způsobem, že jeho protáhnutí vytváří velký volný vnitřní prostor, který bez nutnosti výkopových prací poskytuje místo pro potřebné funkce. To znamená, že nové konstrukce přehnaně nevyčnívají, ačkoliv vytváří rozlehlý prostor různorodé funkční náplni. Toto prostranství se volně přizpůsobuje trase říčního toku pomocí mnohostěnných záhybů. Nicméně, postranní část stavby zachovává charakter vyhlídky, která je výše položena a umožňuje tak vytvořit vizuální propojení s protějším říčním břehem i řekou samotnou.
Stavba se nachází po straně severní části nově vzniklého veřejného prostoru. Vzhledem k topografii se v projektu kloubí dvě odlišné geometrie. Část více pravoúhlá a podlouhlá skrývá auditorio a hlavní sály. Část více topografická, nepravidelná a kopírující terén, slouží výstavním prostorům.
Návrh stavby vznikl tím způsobem, že dispozice prostor je výsledkem zabrání volného prostoru mezi sklonem volného prostranství při vstupu a existující topografií. Vstup do stavebního souboru se jeví jasný a snadno přístupný. Do hlavních auditorií se přichází z náměstí a vchází se nejdříve do nejvyšší části tribuny. To umožňuje okamžité pochopení organizace vnitřního prostoru. Výstavní prostory mají samostatný vstup z exteriéru ve východní části. Pod úrovní náměstí jsou všechny prostory propojeny včetně také výstavních sálů, které v této úrovni plynule přecházejí v prostory vestibulu. Všechny vstupy pro veřejnost se koncentrují na náměstí. Naopak v postranní severní části, kde je zachován původní sklon parcely, jsou umístěny všechny obslužné funkce.
Podíváme-li se na konstrukci stavby, byla inspirována silným výrazem okolní krajiny, kterou okupuje žulová masa. Hmoty byly navrženy s důrazem na viditelnost z velké vzdálenosti. Stavba při pohledu z městských hradeb působí jako vytesaná z jednoho kusu kamene. Výraz hmoty neprozrazuje vnitřní dispozici, nýbrž hmotovou koncepci. Proto zastřešení není jednolité, je dokonalým pokračováním vertikálních hmot. Jedná se o žulové hmoty naskládané vedle sebe. Podlouhlá stavba, která je více pravoúhlá, má fasádu precizně vyfrézovanou. Druhá hmota, která působí více hrubě a topograficky a skrývá v sobě výstavní sály, je postavena se sklonem k původnímu terénu náměstí. Působí rozsypaně, jako kdyby hledala kontakt s přírodním terénem. Různé záhyby hmoty vytváří trhliny, kterými prostupuje světlo. Stavělo se z velkých žulových kusů, ne ze slabých plátů.
Uvnitř se nechaly prostory sálů zastřešit ještě skleněnými deskami, které obsahují speciální skleněná vlákna. Dosáhne se tak matného průhledu, ne transparentního. Mineralizace hmot v souvislosti s vnějším opracováním.
V této husté zástavbě nabývá jakýkoliv volný prostor přidané hodnoty. Jedná se o kontrastní jev nebo o určení hranice. Náměstí sloužilo v těchto případech jako rozvolnění vnitřní zástavby. Prostor za hradbami, spojený s obchodními aktivitami, je původně spjat s těmito volnými prostory, které oddělovaly dvě města. Přítomnost volného prostoru v těsné blízkosti hradeb, dříve nelukrativní oblast a dnes místo výnosného obchodu. Zde se nachází nové Kongresové centrum, které umožňuje debatovat nejen o výrobních koncepcích. V topografii místa vyniká výrazný sklon terénu. Podloží parcely je žulové, což znesnadnilo výkopové práce. Souběžně vznikly pochybnosti, zda-li nevyužít tento fakt jako přednost nově vzniklé architektury.
Konceptuální hustota, velkorysost (v ploše náměstí) ve způsobu zastavět místo a využít topografie terénu – to byla kritéria, která vedla k zásadním rozhodnutím při návrhu projektu. Forma a především krajina zaplněná žulovými kameny obstaraly potřebné reference.
Bylo navrženo velké volné prostranství, chcete-li náměstí, místo setkání na úpatí hradeb. Zde se nachází Kongresové centrum samotné a slaví se zde akce různého druhu. Celková výšková hladina volného prostranství se shoduje s jedním z nejvýše položených bodů parcely takovým způsobem, že jeho protáhnutí vytváří velký volný vnitřní prostor, který bez nutnosti výkopových prací poskytuje místo pro potřebné funkce. To znamená, že nové konstrukce přehnaně nevyčnívají, ačkoliv vytváří rozlehlý prostor různorodé funkční náplni. Toto prostranství se volně přizpůsobuje trase říčního toku pomocí mnohostěnných záhybů. Nicméně, postranní část stavby zachovává charakter vyhlídky, která je výše položena a umožňuje tak vytvořit vizuální propojení s protějším říčním břehem i řekou samotnou.
Stavba se nachází po straně severní části nově vzniklého veřejného prostoru. Vzhledem k topografii se v projektu kloubí dvě odlišné geometrie. Část více pravoúhlá a podlouhlá skrývá auditorio a hlavní sály. Část více topografická, nepravidelná a kopírující terén, slouží výstavním prostorům.
Návrh stavby vznikl tím způsobem, že dispozice prostor je výsledkem zabrání volného prostoru mezi sklonem volného prostranství při vstupu a existující topografií. Vstup do stavebního souboru se jeví jasný a snadno přístupný. Do hlavních auditorií se přichází z náměstí a vchází se nejdříve do nejvyšší části tribuny. To umožňuje okamžité pochopení organizace vnitřního prostoru. Výstavní prostory mají samostatný vstup z exteriéru ve východní části. Pod úrovní náměstí jsou všechny prostory propojeny včetně také výstavních sálů, které v této úrovni plynule přecházejí v prostory vestibulu. Všechny vstupy pro veřejnost se koncentrují na náměstí. Naopak v postranní severní části, kde je zachován původní sklon parcely, jsou umístěny všechny obslužné funkce.
Podíváme-li se na konstrukci stavby, byla inspirována silným výrazem okolní krajiny, kterou okupuje žulová masa. Hmoty byly navrženy s důrazem na viditelnost z velké vzdálenosti. Stavba při pohledu z městských hradeb působí jako vytesaná z jednoho kusu kamene. Výraz hmoty neprozrazuje vnitřní dispozici, nýbrž hmotovou koncepci. Proto zastřešení není jednolité, je dokonalým pokračováním vertikálních hmot. Jedná se o žulové hmoty naskládané vedle sebe. Podlouhlá stavba, která je více pravoúhlá, má fasádu precizně vyfrézovanou. Druhá hmota, která působí více hrubě a topograficky a skrývá v sobě výstavní sály, je postavena se sklonem k původnímu terénu náměstí. Působí rozsypaně, jako kdyby hledala kontakt s přírodním terénem. Různé záhyby hmoty vytváří trhliny, kterými prostupuje světlo. Stavělo se z velkých žulových kusů, ne ze slabých plátů.
Uvnitř se nechaly prostory sálů zastřešit ještě skleněnými deskami, které obsahují speciální skleněná vlákna. Dosáhne se tak matného průhledu, ne transparentního. Mineralizace hmot v souvislosti s vnějším opracováním.
0 komentářů
přidat komentář
