Mexická
Na počátku celé akce stála gastroaliance Together s Davidem Petříkem v čele. Právě on považuje na světové gastronomické scéně za největší hráče Asii, Itálii a Mexiko, doplnit si tedy portfolio právě o Mexickou bylo jen otázkou času. Zadáním bylo vytvořit v Praze monumentální prostor nabízející nejen středoamerickou kuchyni, ale zážitek z její kultury jako takový. Od začátku se pracovalo s myšlenkou otevřené kuchyně, velkých pecí na dřevo a hlučné Mexické haciendy. Z Mexické se měl stát největší podnik společnosti Together.
Unikátní na celé restauraci je její koncepce jako celek. Už sám fakt, že do převýšeného prostoru varny bývalého holešovického pivovaru vestavujeme dvě patra ochozů s centrální dvoranou je dostatečně výjimečný a přidáme-li k tomu několikaramenné prosvětlené zlatem se třpytící schodiště odkazující na historii Mexika v době Máyů, je jasné, že hostům je připraven architektonicky nevšední zážitek.
Nevšední a zajímavé je i prolnutí prostoru restaurace s originální kuchyní, kde se přímo před zraky hostů pečou tortilly, připravuje tacos, pokrmy na grilu a na dřevem roztápěné peci. V části s nádrží na ryby se připravují ceviche a jednotlivé ingredience jsou takřka na dosah ruky. Kuchyně stejně jako velký koktailový bar v patře má autentické tvarové a materiálové řešení včetně nápojové vitríny procházející nad barem do dalšího ochozu.
Ochozy jsou vynášeny sloupy obloženými kamennými reliéfy s motivy Mayského obrázkového písma, do kterých jsou přeneseny originální znaky abecedy vytvořené jen pro Mexickou restauraci grafikem Petrem Štěpánem ve spolupráci s architekty a sochaři. V prostoru restaurace je tedy ukryt i tento promyšlený rébus.
Latinskoamerickou atmosféru dotváří spojení odkazů na dávné civilizace neodmyslitelně spojené s mexickou kulturou, možná i stopa koloniálního ducha promítnutá do monumentální symetrie prostoru, a nakonec i typická syrovost mexické ulice, kde převažuje účelnost a výzdoba vzniklá jen jako přirozený otisk času.
Nově vestavěné ochozy jsou tvořeny ocelovým nosným rámem z masivních profilů v tyrkysově modré barvě a pochozími dubovými fošnami. Horní lávka podesty centrálního schodiště jakoby levituje v prostoru a prosklená podlaha je vynášena pouze subtilními kovovými profily na dvou kruhových sloupech. Co nejvzdušnější dojem pak dotvářejí černé ocelové sítě nahrazující zábradlí.
Unikátní je především materiálové a tím i vizuální řešení stupňů schodiště. Ty jsou pro dosažení zamýšleného efektu složeny z jednotlivých vyfrézovaných desek, které jsou sešroubovány a celý stupeň je pak vylit epoxidovou pryskyřicí s příměsí "zlatých" plátků. Jednotlivé stupně jsou spojeny šrouby a opatřeny pochozím sklem. Bodovým osvětlením se pak schody v celé své hmotě rozzáří a dominují jinak monochromaticky pojatému interiéru.
Unikátní na celé restauraci je její koncepce jako celek. Už sám fakt, že do převýšeného prostoru varny bývalého holešovického pivovaru vestavujeme dvě patra ochozů s centrální dvoranou je dostatečně výjimečný a přidáme-li k tomu několikaramenné prosvětlené zlatem se třpytící schodiště odkazující na historii Mexika v době Máyů, je jasné, že hostům je připraven architektonicky nevšední zážitek.
Nevšední a zajímavé je i prolnutí prostoru restaurace s originální kuchyní, kde se přímo před zraky hostů pečou tortilly, připravuje tacos, pokrmy na grilu a na dřevem roztápěné peci. V části s nádrží na ryby se připravují ceviche a jednotlivé ingredience jsou takřka na dosah ruky. Kuchyně stejně jako velký koktailový bar v patře má autentické tvarové a materiálové řešení včetně nápojové vitríny procházející nad barem do dalšího ochozu.
Ochozy jsou vynášeny sloupy obloženými kamennými reliéfy s motivy Mayského obrázkového písma, do kterých jsou přeneseny originální znaky abecedy vytvořené jen pro Mexickou restauraci grafikem Petrem Štěpánem ve spolupráci s architekty a sochaři. V prostoru restaurace je tedy ukryt i tento promyšlený rébus.
Latinskoamerickou atmosféru dotváří spojení odkazů na dávné civilizace neodmyslitelně spojené s mexickou kulturou, možná i stopa koloniálního ducha promítnutá do monumentální symetrie prostoru, a nakonec i typická syrovost mexické ulice, kde převažuje účelnost a výzdoba vzniklá jen jako přirozený otisk času.
Nově vestavěné ochozy jsou tvořeny ocelovým nosným rámem z masivních profilů v tyrkysově modré barvě a pochozími dubovými fošnami. Horní lávka podesty centrálního schodiště jakoby levituje v prostoru a prosklená podlaha je vynášena pouze subtilními kovovými profily na dvou kruhových sloupech. Co nejvzdušnější dojem pak dotvářejí černé ocelové sítě nahrazující zábradlí.
Unikátní je především materiálové a tím i vizuální řešení stupňů schodiště. Ty jsou pro dosažení zamýšleného efektu složeny z jednotlivých vyfrézovaných desek, které jsou sešroubovány a celý stupeň je pak vylit epoxidovou pryskyřicí s příměsí "zlatých" plátků. Jednotlivé stupně jsou spojeny šrouby a opatřeny pochozím sklem. Bodovým osvětlením se pak schody v celé své hmotě rozzáří a dominují jinak monochromaticky pojatému interiéru.
0 komentářů
přidat komentář
