Mini-loft Bubeneč

Motto: "Všednost soudobých standardních konstrukcí je umocňována oslabeným vnímáním materiálnosti. Přírodní materiály – kámen, cihla, dřevo – nám umožnují proniknout pod povrch a ujistit se o jejich podstatě." (Pallasmaa, 2005)

Architektonický návrh interiéru malé půdní vestavby se snaží nejen splnit funkční požadavky investora a zároveň autora, ale kombinací materiálů, barev a tvarů docílit prostorového zážitku, který můžeme vnímat všemi svými smysly.

Půdní vestavba se nachází v rohovém činžovním domě z třicátých let minulého století, v pražské čtvrti Bubeneč. Podkrovní prostor je orientován na severovýchod směrem do ulice, původně sloužil k sušení prádla. Základní dispoziční koncept reaguje na konfiguraci okolní městské krajiny: "společenská" část využívá výhled na Stromovku, zoologickou zahradu a Tróju, "klidová" část je umístěna před vzrostlou lípou. Strom zabraňuje pohledům z protilehlé budovy a v letním období přispívá k ochlazování interiéru.

Koncept vychází ze dvou protichůdných požadavků - snahy o co nejefektivnější využití omezené podlahové plochy a zároveň o vytvoření velkorysého a čitelného prostoru. Půdní byt je proto řešen jako mezonetový - obývací pokoj s kuchyní je dvoupodlažní a nabízí průhled až do střešní konstrukce. Klidová část dispozice (ložnice, koupelna a toaleta) je zastropená a nad ní se nachází otevřená galerie s pracovnou, která v případě potřeby slouží jako pokoj pro hosty. V budoucnu bude galerie plnit funkci ložnice rodičů a ze současné ložnice se stane dětský pokoj. Cesta na galerii vede po schodišti a ocelové lávce, která tvoří komorní "promenade architecturale", umožňuje vnímat převýšený prostor obývacího pokoje i prostor galerie z různých perspektiv.

Cílem návrhu bylo vytvořit čistý interiér bez přemíry dekorací. Každý centimetr místa je využit pro úložné prostory. Schodiště na galerii slouží zároveň jako kuchyňská linka, niky mezi komíny jsou využity pro umístění plynového kotle a knihovny. Skříň v koupelně ukrývá pračku se sušičkou, prostor nad klozetem je využit pro skladování čistících prostředků a záchodovou četbu. Celou stěnu v ložnici i na galerii tvoří vestavné skříně, součástí vestavěného nábytku je i elektrický rozvaděč. Do prostoru mezi okny na galerii jsou umístěny pracovní stoly, od kterých je vidět nad střechy okolních domů.

Materiálové řešení interiéru vytváří dialog mezi drsným povrchem původních komínových stěn z pálených cihel a čistými konturami sádrokartonových konstrukcí. Hmota sociálního zázemí je jasně odlišena šedou stěrkou, která svým nedokonalým povrchem vybízí k doteku. Podlahy a nábytkové solitéry jsou dubové, vestavěný nábytek je bílý lakovaný. Velká péče je věnována kuchyni, která ač malá, nabízí všechny potřebné plochy a prostory. Na kuchyňská dvířka je použitá dubová dýha, pracovní deska je z patinované žuly nero assoluto, spotřebiče i úchytky jsou z nerez oceli. Zadní část linky je obložena sklem v totožném odstínu jako horní skříňky.

Celý půdní prostor osvětlují čtyři trojice střešních oken s nízkoenergetickým zasklením. Okna minimalizují potřebu umělého osvětlení a spoluvytváří pocit vzdušnosti celého interiéru. Venkovní stínění oken je napojeno na inteligentní elektronický systém a v letních měsících zabraňuje přehřívání interiéru.