Ministerstvo životního prostředí

Novostavba spolkového úřadu pro životní prostředí je demonstrativním příkladem ekologického stavění. Už kvůli svému pozemku - ladem ležící půda desavské Gasviertel (plynová čtvrť) - byl vybrán z hlediska urbanismu oživujícího místo. Kontaminovaná plocha byla sanována, zbývající budovy nádraží Wörlitzer Bahnhof a staré továrny na plynové spotřebiče byly zakomponovány do komplexu. Forma novostavby byla navržena tak, aby co největší část pozemku byla dána k dispozici veřejnosti, a tak k UBA (Umweltbundesamt) patří i park. Do nové stavby člověk vstupuje přes “UBA-Forum”, které tento park “vtahuje” dovnitř. Z fóra jsou přístupné veřejně části úřadu jako knihovna, informace, kongresový sál, apod. Motivem zbytku areálu je atrium, které navazuje na fórum. Budova v sobě spojuje kompaktní formu a vysokou tepelnou izolačnost obvodových stěn s inteligentní technikou a využitím obnovitelných zdrojů energie. V domě je zabudováno v současnosti největší vzduchové tepelné čerpadlo, sluneční kolektory stejně jako malý palivový článek BHKW (Blockheizkraftwerk – bloková tepelná elektrátna). Jako stavební materiály přicházely jen takové, které vyhovovaly ve všech ekologických bodech; v této souvislosti je třeba zmínit velkých objednávek a užití pro Německo prototypizovaných dřevěnýhc fasádních prvků. Celkové požadavky na technickou optimalizaci stavebních dílů a ekologickou kvalitu domu vychází také z přání vytvořit příjemný materiálový a prostorový rozměr.

Na zaprášené parcele ani ne sto kroků od železniční tratě zapletla berlínská architektonická kancelář Sauerbruch Hutton další ze svých barevných stuh. V nezaměnitelnosti své tvorby i grafického doprovodu projektů se pomalu začíná blížit další slavné dvojici Neutelings&Riedijk. Stavba je důležitá hned ze tří důvodů: 1) ne všechna ministerstva si pro sebe centralisticky uzurpuje Berlín; 2) UBA je dalším příkladem, že má německá vláda ráda moderní architekturu; 3) do funkcionalismem čpícího města se konečně prosazuje i něco nového. Funkcionalistická tradice je tu tak silná, že i nové fakulty sousedící s Bauhausem stále posvátně citují meziválečnou doktrínu. A co Čechy? Škoda mluvit, zatím ve všech třech zmíněných bodech pokulháváme.