Muzealizace arch. vykopávek Praça Nova na hradě São Jorge
Musealização da Área Arqueológica da Praça Nova do Castelo de S.Jorge
Palimpset pochopení historie prostřednictvím palindromického textu
„Jazyk je archeologickým prostředkem... jazyk, kterým mluvíme, je komplexním palimpsetem lidského úsilí a historie.“ Russell Hoban
Na jednom z vrcholů, kde se rozkládá hrad São Jorge, leží také místo prvního známého osídlení datovaného do doby železné. Strategické místo, z něhož se později stalo město Lisabon, nabízí dokonalý výhled jak na řeku Tagus tak i hluboko do vnitrozemí. Pozemek 'Praça Nova' se nachází na výběžku, který ze severu a západu lemují obranné zdi, jižně se nachází dominanta kostela Santa Cruz a východní strana s výhledem na město s ústím řeky.
Rozsáhlé archeologické vykopávky, které na místě započaly v roce 1996, odkryly zbytky postupných období – osídlení z doby železné, středověký muslimský zábor a palác z 15. století – přičemž nejvýznamnější artefakty byly vyjmuty, zabezpečeny a nyní jsou vystaveny v hradním muzeu. Samotné archeologické naleziště však zůstalo odkryté, což vedlo k následným zásahům – ochraně místa a proměnu v muzeum. Vlastní intervence se zaměřila na ochranu, odhalení a srozumitelnost palimpsetu, který představuje každé takové naleziště. Věcný přístup k zadání se především zaměřoval na objasnění palindromických výkladových hodnot při zachování jejich prostorového rozvržení.
Prvním úkolem bylo jasné ohraničení místa pomocí přesného řezu srovnatelného s chirurgickým zákrokem na lidském těle. Do řezu byla vložena membrána z cortenové oceli se zvýšeným okolím umožňujícím přístup i panoramatické výhledy na naleziště. Materiál použitý na stěny se zvolna vyvíjí a v průběhu času mění podobně jako živoucí hmota. Stejná preciznost byla použitá při řezání nově vkládaných prvků, které návštěvníkům usnadňují pohyb po nalezišti – vápencové schody, zábradlí a posezení – lehce odsazených od hrubých zdí vykopávek. Po sestoupení na naleziště, které tvoří první základní úrovní a zároveň nese znaky posledního období užívání – zbytky dláždění biskupského paláce z 15. století – vznáší se stavba chránící mozaiky. Spodní stranu pavilonu tvoří černé zrcadlo, které návštěvníkům dovoluje vidět dlažbu v odrazu a spatřit ji tak z jiné perspektivy. Postupným procházením hlouběji do pozemku se také sestupuje po časové ose. Ochranný přístřešek pro muslimské obydlí z 11. století s dochovanými freskami byl pojatý jako příležitost nového vybudování objektu, konjekturálnímu výkladu, prostorovém zážitku z drobných místností řazených kolem vnitřního atria, kudy do jinak izolovaného obydlí proudí denní světlo a čerstvý vzduch. Návrh zastřešení je proveden abstraktně a scénograficky. Bílé stěny, které se lehce vznášejí nad původními základy, navozují prostorovou představu dávného obydlí. Nová nástavba se dotýká země jen v šesti místech, kde schází historické zdivo. Vnitřní osvětlení ve stropě filtrují průsvitné polykarbonátové desky a dřevěné desky. Podloží celého území nesoucí důkazy osídlení z doby železné je odhaleno a současně chráněno samostatným objektem u obvodové cortenové zdi. Mohutný objem je probodnutý vodorovnými spárami, které lákají zvědavce k nahlédnutí dovnitř a postupně návštěvníka vedou kolem výkopové jámy k místu s nerušeným výhledem. Tím je dekódován palimpset místa a ujasněna možnost palindromického čtení v čase a prostoru: a to nejen prostřednictvím informačních nápisů, které jsou návštěvníkům k dispozici, ale daleko významněji za pomocí přímé zkušenosti zhmotněním ochranných přístřešků a muzealizací.
Palimpset (z řeckého oškrabati) rukopis napsaný na starší a částečně odstraněný text často na pergamenu.
Palindromický text je koncipován tak, aby při čtení nic rytmicky nedrhlo.
Muzealizace je vědecký proces, kterým se zdůvodňuje muzealita, nemá se zaměňovat s rovnocenným známým módním pojmem označujícím v podstatě jakoukoliv podobu předmětu v minulosti.
 |
| foto: Petr Šmídek, 2013 |
Na jednom z vrcholů, kde se rozkládá hrad São Jorge, leží také místo prvního známého osídlení datovaného do doby železné. Strategické místo, z něhož se později stalo město Lisabon, nabízí dokonalý výhled jak na řeku Tagus tak i hluboko do vnitrozemí. Pozemek 'Praça Nova' se nachází na výběžku, který ze severu a západu lemují obranné zdi, jižně se nachází dominanta kostela Santa Cruz a východní strana s výhledem na město s ústím řeky.
Rozsáhlé archeologické vykopávky, které na místě započaly v roce 1996, odkryly zbytky postupných období – osídlení z doby železné, středověký muslimský zábor a palác z 15. století – přičemž nejvýznamnější artefakty byly vyjmuty, zabezpečeny a nyní jsou vystaveny v hradním muzeu. Samotné archeologické naleziště však zůstalo odkryté, což vedlo k následným zásahům – ochraně místa a proměnu v muzeum. Vlastní intervence se zaměřila na ochranu, odhalení a srozumitelnost palimpsetu, který představuje každé takové naleziště. Věcný přístup k zadání se především zaměřoval na objasnění palindromických výkladových hodnot při zachování jejich prostorového rozvržení.
Prvním úkolem bylo jasné ohraničení místa pomocí přesného řezu srovnatelného s chirurgickým zákrokem na lidském těle. Do řezu byla vložena membrána z cortenové oceli se zvýšeným okolím umožňujícím přístup i panoramatické výhledy na naleziště. Materiál použitý na stěny se zvolna vyvíjí a v průběhu času mění podobně jako živoucí hmota. Stejná preciznost byla použitá při řezání nově vkládaných prvků, které návštěvníkům usnadňují pohyb po nalezišti – vápencové schody, zábradlí a posezení – lehce odsazených od hrubých zdí vykopávek. Po sestoupení na naleziště, které tvoří první základní úrovní a zároveň nese znaky posledního období užívání – zbytky dláždění biskupského paláce z 15. století – vznáší se stavba chránící mozaiky. Spodní stranu pavilonu tvoří černé zrcadlo, které návštěvníkům dovoluje vidět dlažbu v odrazu a spatřit ji tak z jiné perspektivy. Postupným procházením hlouběji do pozemku se také sestupuje po časové ose. Ochranný přístřešek pro muslimské obydlí z 11. století s dochovanými freskami byl pojatý jako příležitost nového vybudování objektu, konjekturálnímu výkladu, prostorovém zážitku z drobných místností řazených kolem vnitřního atria, kudy do jinak izolovaného obydlí proudí denní světlo a čerstvý vzduch. Návrh zastřešení je proveden abstraktně a scénograficky. Bílé stěny, které se lehce vznášejí nad původními základy, navozují prostorovou představu dávného obydlí. Nová nástavba se dotýká země jen v šesti místech, kde schází historické zdivo. Vnitřní osvětlení ve stropě filtrují průsvitné polykarbonátové desky a dřevěné desky. Podloží celého území nesoucí důkazy osídlení z doby železné je odhaleno a současně chráněno samostatným objektem u obvodové cortenové zdi. Mohutný objem je probodnutý vodorovnými spárami, které lákají zvědavce k nahlédnutí dovnitř a postupně návštěvníka vedou kolem výkopové jámy k místu s nerušeným výhledem. Tím je dekódován palimpset místa a ujasněna možnost palindromického čtení v čase a prostoru: a to nejen prostřednictvím informačních nápisů, které jsou návštěvníkům k dispozici, ale daleko významněji za pomocí přímé zkušenosti zhmotněním ochranných přístřešků a muzealizací.
João Luís Carrilho da Graça
Palimpset (z řeckého oškrabati) rukopis napsaný na starší a částečně odstraněný text často na pergamenu.
Palindromický text je koncipován tak, aby při čtení nic rytmicky nedrhlo.
Muzealizace je vědecký proces, kterým se zdůvodňuje muzealita, nemá se zaměňovat s rovnocenným známým módním pojmem označujícím v podstatě jakoukoliv podobu předmětu v minulosti.
0 komentářů
přidat komentář
