Muzeum historie v Ningbo

Novostavba muzea je mohutná, třípodlažní hmota situovaná na severo-západním okraji rozlehlého náměstí v Yinzhou, rozvíjející se čtvrti na okraji jihočínského města Ningbo. Zalamovaný tvar budovy a její dispoziční řešení  jsou inspirovány blízkými horami. Stavba s užitnou plochou 30 tisíc m² se zvedá z rýžových polí – z jejich úhoru, jenž se během let proměnil pod tlakem urbanizace.

Nové archeologické muzeum představuje pevný objem z terakoty a betonu, obklopený hladinou vody s balvany, objem prořezaný velkou dřevěnou rampou, která umožňuje návštěvníkům projít skrze objekt, aniž by nutně museli vstoupit dovnitř. Tyto venkovní veřejné prostory působí spolu s odpočinkovými místy pro návštěvníky díky světlu, jež prochází mezi vertikálními fasádami (s výškou až 24 metrů), dramatickým dojmem a nabízejí návštěvníkům překvapivé pohledy. Naopak střed komplexu zabírá jasné obdélníkové nádvoří, zastřešené skleněnými profily v nazelenalém odstínu, jehož hladká kůže reflektující okolí kontrastuje s nedobytnou venkovní hradbou. 

Povrch vnějších fasád je v zásadě jedním z nejcharakterističtějších znaků celého projektu. Touha docílit soudržnosti exteriéru a interiéru, obsahu a schránky (kontejnerů), povzbudila členy kanceláře přepsat účel muzea – uchovat paměť regionu – do vnějších zdí, a to nahodilým vzorem vytvořeným z nově využitých materiálů z blízkých staveb. Technika je odvozena z postupu, který je v oblasti znám jako tzv. obložení "wapan". Jde o tradici využívanou u nouzových staveb budovaných po tajfunech – sbírání kusů zachráněných z pobořených objektů ke stavění nesourodých fasád; v našem případě oděných do variace více než dvaceti druhů šedě a červeně zabarvených cihel a střešních tašek.

Tyto fragmenty leží vedle ploch pohledového betonu, jejichž povrchy jsou strukturovány nepravidelným bedněním z bambusu. Nedokonalosti a nahodilý charakter fasád, pro něž zhotovili místní řemeslníci několik maket, jsou docíleny díky tomu, že dělníci neměli žádné nástroje, jež by sloužily ke kontrole proporcí rozličných materiálů a nebyli ani neustále kontrolováni projektovými managery. Záměrně nahodilé rozmístění malých obdélných oken, které neposkytuje naprosto žádnou informaci o vnitřních prostorech a obsahu budovy, dále přispívá k proměnlivému, nepravidelnému vyznění objektu jako celku.