Náhrobek hudebního skladatele Jana Nováka
Jan Novák, vynikající český skladatel 20. století byl po dlouhá léta spjat s městem Brnem. Po maturitě na zdejším klasickém gymnáziu byl přijat na brněnskou konzervatoř. V době druhé světové války byl na nucených pracích v Německu. Roku 1946 absolvoval brněnskou konzervatoř v kompoziční třídě profesora Viléma Petrželky. Poté získal stipendium, které mu umožnilo studovat v USA u Aarona Coplanda a Bohuslava Martinů. V letech 1948-68 žil v Brně jako skladatel ve svobodném povolání. V té době vznikl například balet Svatební košile, Koncert pro dva klavíry, písňový cyklus Dulces cantilenae nebo Ioci Vernales (Jarní žerty) na středověké texty. Novák psal také scénickou hudbu mimo jiné ke hře Ludvíka Kundery Totální kuropění a filmovou hudbu pro režiséry Karla Kachyňu nebo Jiřího Trnku. Za nejzávažnější dílo brněnského období je považována kantáta Dido na text Vergiliova eposu Aeneas.
Jan Novák dával zcela otevřeně najevo svůj nesouhlas s vládnoucím totalitním režimem a jeho dílo bylo doma oficiálními kruhy soustavně umlčováno. Po okupaci Československa v r.1968 s celou rodinou emigroval. Nejprve žil dva roky v Dánsku, poté přesídlil na sedm let do severoitalského městečka Riva nedaleko Rovereta. Třetí období života v exilu prožila od roku 1978 Novákova rodina v německém Ulmu.
V Dánsku vznikly kantáty Ignis pro Ioane Palach a Planctus Troadum jako odezva na události v rodném Československu.
Itálie byla Novákovi blízká jako kolébka latiny, kterou četl, psal i mluvil. Latinu též používal ve většině svých skladeb. Zde také skladatel prohluboval svůj zájem o studium moravské lidové písně je patrné i na jeho skladbách. Mezi jinými pozoruhodnými skladbami vznikla v Itálii i opera Dulcitius (v roce 1990 provedena v Brně).
Záhy po příchodu do Německa vznikla významná skladba Ludi symphoniaci, kterou provedl Rafael Kubelík s orchestrem bavorského rozhlasu. Kubelík se rovněž zasloužil o nahrávku kantáty Dido.
Přesto, že následovalo velmi plodné období, kdy každý rok vzniklo nové skladatelské dílo, byla jeho tvorba doma zcela ignorována. O to významnější bylo uvádění jeho skladeb v zahraničí, kde je počítán k nejpronikavějším osobnostem české hudby.
V roce 1986 pořádala Newyorská filharmonie festival české hudby, kde zazněla kantáta Dido v nastudování Martina Turnovského. Tohoto provedení se Jan Novák nedožil. Zemřel 17.listopadu 1984 ve věku 63 let. Byl pohřben v Roveretu v Itálii. Jeho urna byla na jaře v roce 2011 přenesena do Brna a uložena do hrobu na čestném pohřebišti Centrálního hřbitova v Brně.
Pomník tvoří čtyři desky a čtyři žulové trámce stejných rozměrů. Na svislých stěnách trámců je po obou stranách latinský nápis MVSARVM CVLTOR JAN NOVÁK 8.4.1921-17.11.1984. Skladba pomníku začíná a končí polovinou modulu žulové desky. Pomník se pak z obou stran jeví stejně a perspektiva dává nápisu správné pořadí.
Jan Novák dával zcela otevřeně najevo svůj nesouhlas s vládnoucím totalitním režimem a jeho dílo bylo doma oficiálními kruhy soustavně umlčováno. Po okupaci Československa v r.1968 s celou rodinou emigroval. Nejprve žil dva roky v Dánsku, poté přesídlil na sedm let do severoitalského městečka Riva nedaleko Rovereta. Třetí období života v exilu prožila od roku 1978 Novákova rodina v německém Ulmu.
V Dánsku vznikly kantáty Ignis pro Ioane Palach a Planctus Troadum jako odezva na události v rodném Československu.
Itálie byla Novákovi blízká jako kolébka latiny, kterou četl, psal i mluvil. Latinu též používal ve většině svých skladeb. Zde také skladatel prohluboval svůj zájem o studium moravské lidové písně je patrné i na jeho skladbách. Mezi jinými pozoruhodnými skladbami vznikla v Itálii i opera Dulcitius (v roce 1990 provedena v Brně).
Záhy po příchodu do Německa vznikla významná skladba Ludi symphoniaci, kterou provedl Rafael Kubelík s orchestrem bavorského rozhlasu. Kubelík se rovněž zasloužil o nahrávku kantáty Dido.
Přesto, že následovalo velmi plodné období, kdy každý rok vzniklo nové skladatelské dílo, byla jeho tvorba doma zcela ignorována. O to významnější bylo uvádění jeho skladeb v zahraničí, kde je počítán k nejpronikavějším osobnostem české hudby.
V roce 1986 pořádala Newyorská filharmonie festival české hudby, kde zazněla kantáta Dido v nastudování Martina Turnovského. Tohoto provedení se Jan Novák nedožil. Zemřel 17.listopadu 1984 ve věku 63 let. Byl pohřben v Roveretu v Itálii. Jeho urna byla na jaře v roce 2011 přenesena do Brna a uložena do hrobu na čestném pohřebišti Centrálního hřbitova v Brně.
Pomník tvoří čtyři desky a čtyři žulové trámce stejných rozměrů. Na svislých stěnách trámců je po obou stranách latinský nápis MVSARVM CVLTOR JAN NOVÁK 8.4.1921-17.11.1984. Skladba pomníku začíná a končí polovinou modulu žulové desky. Pomník se pak z obou stran jeví stejně a perspektiva dává nápisu správné pořadí.
studio NEW WORK
0 komentářů
přidat komentář
