Nájemní dům

V r. 1946 a 47 som v tomto dome býval asi rok v podnájme u rodiny p. Antonína Royta na 1. poschodí s oknami do Žitnej.. Moja izba mala okno-dvere až k podlahe a bola pri múre k domu č. 25. Pamätám, že zvuková izolácia domu neutlmika klavír neskoršieho virtuóza Romana Bonharda, ktorý cvičil kdesi nad nami. Podlahovým kúrením, telefónnou hovorňou pri honosnom vstupe, výťahmi a zhozom na odpad pôsobil dom na mňa, vtedy začínajúceho študenta, ako nejjaký palác. Nikdy potom som v dome nebol, iba niekoľkokrát som prešiel okolo neho. Zaujímalp by ma, či je to dôsledne spoločné dielo oboch architektov, alebo na čom konkrétne sa každý z nich podielal. Predpokladám, že za vojny v tomto exkluzívnom dome, konkrétne v byte, kde bola moja izba, bývali Němci, Celá Roytova rodina bola totiž ultrakomunistická a tak ju zrejme uprednostnili pri pridelovaní bytov krátko po vojne. Som rád, že náhodné hľadanie na internete o arch. Obrtelovi ma takto po 60 rokoch opäť priviedlo - aspoň virtuálne - do domu mojej mladosti.

Pocházím z Liberce a do Prahy jsem přišel studovat ČVUT v roce 1960. Do rodiny, která obývala byt v 1. patře domu v Žitné ul. 23 již od roku 1939, jsem se přiženil v roce 1964. Dům i byt mně ohromil velkorysým řešením, jak po stránce architektonické tak i technické. Dům působil velkolepě a moderně už na první pohled. Tento dojem umocňoval obklad fasády z travertinových desek. Když o pár roků později několik desek spadlo, byla celá fasáda upravena do současného stavu, travertinové desky byly nahrazeny obložením z keramických pásků. Za proskleným vstupem do domu, vsazeným do ocelového chromovaného rámu, byl velkolepý prostor schodiště. Na stěnách i na podlaze byl obložený mramorem a osvětlený byl neonovou trubicí na stropě ve tvaru velkého kruhu. Centrálním prostorem bytu byla velká hala, ze které byl samostatný vstup do pokojů, kuchyně a příslušenství. Všechny pokoje byly soustředěny na jižní straně domu do Žitné ul. , což se později , když Žitnou ul. projíždělo tisíce aut a autobusů po zrušení terolejbusové dopravy kvůli výstavbě metra na Václavském nám., jako velká nevýhoda. V tom to bytu jsem prožil postupný úpadek a chátrání domu až do roku 1982, kdy jsme se přestěhovali do Řevnic v okrese Praha - Západ.