Oblouková 171
Oblouková 171 nebyl standardní projekt. Je to závazek, rodinná kronika vetknutá do domu.
Oblouková 171 je městský polyfunkční dům, který slouží k ubytování, rekreačnímu bydlení majitelů a výčepu.
Historie
Praprarodiče se do Žatce přistěhovali ve dvacátých letech. Od té doby v domě žily následující generace až do revoluce, kdy dům postupně osiřel. Pozdější nekvalifikované pokusy o rekonstrukci skončily nezdarem a spíše domu uškodily.
K nám se dům dostal jako překvapivý dar/dědictví. Dům byl ve stavu ruiny, střecha byla děravá, některé stropy se propadaly a v krovu chyběly celé prvky. Dřevomorka zde řádila jako černá ruka.
Rekonstrukce
Pro dům jsme se hned nadchnuli. Tady byla půda, kde si děda za trámem schovával kořalku, odtud pocházely ty nejzapadlejší historky z paměti. Byli jsme bez prostředků i bez jasné představy, co dál. Ale kdo jiný než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou? Ergo architekti, kteří už tehdy měli na pažbě pár zářezů památkové obnovy.
Proces rekonstrukce trval dlouhých 8 let. Na nekonečné rekonstrukci se podepsal nedostatek prostředků, chatrná úroveň klasického stavebního řemesla a covid-19, kdy se se stavbou zastavil i celý svět.
V mezičase se nám postupně narodily dvě děti. Ty s pomalou stavbou vyrůstaly. V první chvíli tu ruinu nesnášely – byla tam tma, zima a špína. Když se však začalo topit a prostory se postupně klubaly do krásy, začaly si dům osvojovat.
Hlavním východiskem bylo zamyšlení, jak provést rekonstrukci ekonomicky a zároveň s hlubokou úctou k památkovým hodnotám objektu. V průběhu rekonstrukce jsme udělali řadu chybných rozhodnutí. Na domě jsme složili druhou maturitu. Abychom dokázali dělníkům vysvětlit, jak mají provádět ručně provedené vápenné omítky, museli jsme si to sami vyzkoušet, abychom byli pevní ve svých rozhodnutích, museli jsme získat reálnou zkušenost s materiály a jejich zpracováním. Na stavbě se vystřídala řada firem a řemeslníků. Někteří nedokázali obstát našim nárokům, jiní se dokázali naučit, že omítka nemá být rovná, že zdi nejsou a nebudou svislé, že původní procesy a recyklované materiály jednoduše vzdorují dokonalosti, což ale rozhodně neznamená, že práce mohou být řemeslně odfláklé. Našli jsme společnou řeč. Průběh rekonstrukce jsme konzultovali s garantkami památkové péče, debata byla, troufám si tvrdit, vzájemně obohacující a konstruktivní.
Smysl rekonstrukce se podařilo naplnit.
Zásahy
Nejdříve bylo potřeba dům stabilizovat. Celý dům se svázal ocelovými táhly, propadlou klenbu znovu vyzdil starý zednický mistr a propadlý strop v místě, kam masivně zatékalo a z místní plodnice dřevomorky by se dala udělat smaženice, jsme nahradili betonovou náhradou.
Největším soustem byl krov – tříetážová chmelová půda, která je pro Žatec typická. I zde se patrně sušil chmel, na trámech jsou ještě zjevné značky, které si tam pravděpodobně udělali dělníci, když počítali pytle.
Místní firmy se bály úkolu zhostit. V tu chvíli jsme se už vzdávali všech nadějí a zvažovali, že se koule na noze ve formě staré ruiny zbavíme. Ale kdo jiný než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou, že jo? Jak bychom pak mohli přesvědčovat naše klienty, že to nemají vzdávat, že staré baráky stojí za to citlivě obnovovat. Oslovili jsme proto skutečné mistry řemesla, kteří krovu vrátili strukturální logiku a oprášili jeho velkolepost. Ta radost, když jsme nemuseli nikoho přesvědčovat o správném pracovním postupu, neboť to my jsme tentokrát byli ti malověrní.
Zbytek již postupoval sice pomalu, ale bez výraznějších zádrhelů.
Reuse
Sbíráme staré dlažby, staré dveře, trámy nebo cihly. Nesbíráme je jen ze vznešených pohnutek, protože jde o krásné řemeslně zpracované výrobky. Často je sbíráme jen proto, neb je chce někdo vyhodit. Zde jsme konečně dostali příležitost je využít a odlehčit stodole.
Proto starý shnilý strop nahradily jiné staré ručně tesané trámy ze zbouraného domu ve Vrbovci. Nemáte šanci poznat, že se vám klene nad hlavou nová konstrukce. Kamenné dlažby z červeného mramoru jsme vlastnoručně tahali z demoličního kontejneru a po malých dávkách převezli osobákem ze Znojma do Žatce. Obklady jsme vyměnili za basu Plzní. V průjezdu je očištěná dlažba z jihočeského statku, která je skoro totožná s dlažbou, která tam původně byla. Schválně jestli poznáte, která je která. Celý dvorek je dlážděný věčnou šatovskou dlažbou, která musela být sto let uskladněná ve stodole v Kravsku, aby se teprve použila v Žatci.
Znovuvyužití materiálů kromě toho, že to je etické, přineslo také výraznou úsporu. Jde o nechtěný odpad, materiály, na kterých je patrná jejich ošoupanost. Díky tomu je těžké poznat, co v domě bylo a co je zde nové. Dům je koláží, která ale není postavená na kontrastu.
To nové
Pod staletými dlažbami se skrývá podlahové topení, za křivými omítkami jsou veškeré současné instalace.
Nové využití a aktuální normy si vyžádaly nové protipožární dveře. Hledali jsme výraz a řemeslný detail, který bude kvalitativně odpovídat původnímu řemeslu, jde však o současnou interpretaci kazetových dveří. Jsou z masivního jasanu a kompletně na míru.
Okna mají klasickou profilaci a dělení. Tam, kde byly otvory měněné, jsou okna nově interpretovaná, jejich profilace je autorsky pojednaná. Nemají působit kontrastně, mají splynout s celkem.
Největší dilema představovala uliční fasáda. V devadesátých letech byla oproštěná od veškeré profilace. Fasáda proto působila postiženě, atektonicky. Nemohli jsme přijít na to proč. Její porozumění znesnadňovalo to, že nebylo možné najít její původní podobu. Ulice se jmenuje Oblouková, stáčí se okolo historického centra a dům je na vnitřní straně oblouku. I když existují fotky samotné ulice, náš dům nikdy není v záběru. Podařilo se nám najít fragment fasády na jedné z fotografií, kde je patrné, že nad okny v patře byly výrazné suprafenestry a dům měl výraznou římsu. Štuková výzdoba je velmi důležitá právě v tom, že narovnává nesrovnalosti, je to kompoziční nástroj, díky kterému je možné vytvořit libé poměry a vztahy jednotlivých elementů. Přestože jsme nakonec vypátrali původní podobu, nechtěli jsme ji jednoduše obnovit. Vrátili jsme jednotlivé prvky, ale pojednali je nově autorsky, jednodušeji. Chceme demonstrovat, že v zásadě nezáleží na konkrétním drobném detailu, ale na celkové geometrii. Fasáda znova začala dávat smysl, avšak nejde o pouhou citaci. Původní motivy se rozvíjí v novém tvarosloví.
To, co zůstalo
Zůstalo maximum možného. Někdy je lepší se nevrtat v tom, co funguje. Velkým tématem se staly podlahy v patře. Masivní fošny, některé jsou přibíjené ještě kovanými hřeby. Za ta staletí jsou vychozené tak, že suky, botami ohlazené do lesku, vystupují i o centimetry nad okolní úroveň. Kromě toho, že jsou podlahy nerovné, jsou proto ještě i dramaticky hrbolaté. Největší zážitek je bosky po nich přecházet a nechat věkovitý materiál působit na chodidla. Podlahy jsme vlastnoručně přebrousili, chtěli jsme ale, abychom i my nanesli vrstvu, kterou bude možné ošlapat. Na každou podlahu jsme navrhli a lněnými barvami namalovali nový "koberec", který je přiznaně novou intervencí, jež bude postupně mizet.
Koncept
Konceptem se zpravidla začíná. Proč ho uvádíme v závěru? Protože na začátku jsme neměli jasnou představu. Vše jsme několikrát přehodnotili, nejzjevnější příklad je uliční fasáda. S rekonstrukcí se náš názor vyvíjel a projekt neustále upravoval. Kdybychom měli celkový koncept nějak pojmenovat, pak to bude fúze. Nebo rozostření. Až na výjimky zde není patrné, kam jsme jako autoři vstoupili. Atmosféra domu má uklidňovat. Jako když přijedete k babičce na nedělní návštěvu. Nové a staré se zde mísí, jako by se povrchy a fragmenty vrstvily celé věky. Možná by to tak bylo, kdyby se dějiny nezpřetrhaly.
Život
Stejně těžkým břemenem, jako byla samotná rekonstrukce, bylo vymyslet domu udržitelný program. Chceme, aby dům žil, aby byl veřejně přístupný a aby se zapsal na mapu Žatce, který se mezitím zapsal na seznam kulturního dědictví UNESCO. Promiňte to klišé, ale co lepšího by zde mohlo být než řemeslný výčep, když celý věhlas města je postavený na chmelu.
Proto jsme oslovili mistra sládka létajícího pivovaru FALKON a nadchli ho pro nový výčep. Výčep a jeho interiér je neoddělitelnou součástí domu. Výčep jde ruku v ruce s konceptem rekonstrukce. Kvalita řemeslného piva a způsob jeho podání odpovídá atmosféře, kterou dům šíří.
V domě je zároveň možné se ubytovat v apartmánu se zahradou, nebo třeba v prádelně. My sami sem jezdíme "na chalupu".
Koneckonců, co víc člověk potřebuje než pivo a peřinu?
Závěr
Dům se stal naším testovacím polem. Když tvrdíme, že i památka se dá opravit kvalitně a nikoli nesmyslně nákladně, jsme si již jistí, že je to možné. Je ale nutné naladit se na atmosféru domu, chce to jej pochopit, přijmout a ustoupit z některých nároků. Opravený dům zároveň nemusí vypadat jako nový. Jistá míra ošoupanosti je naopak kvalitou, která se vytvářela celé věky.
Ale hlavně to chce čas. Za ten čas se dům stane nikoli nepříjemnou obsesí. Jednou tu pozornost začne vracet.
Oblouková 171 je městský polyfunkční dům, který slouží k ubytování, rekreačnímu bydlení majitelů a výčepu.
Historie
Praprarodiče se do Žatce přistěhovali ve dvacátých letech. Od té doby v domě žily následující generace až do revoluce, kdy dům postupně osiřel. Pozdější nekvalifikované pokusy o rekonstrukci skončily nezdarem a spíše domu uškodily.
K nám se dům dostal jako překvapivý dar/dědictví. Dům byl ve stavu ruiny, střecha byla děravá, některé stropy se propadaly a v krovu chyběly celé prvky. Dřevomorka zde řádila jako černá ruka.
Rekonstrukce
Pro dům jsme se hned nadchnuli. Tady byla půda, kde si děda za trámem schovával kořalku, odtud pocházely ty nejzapadlejší historky z paměti. Byli jsme bez prostředků i bez jasné představy, co dál. Ale kdo jiný než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou? Ergo architekti, kteří už tehdy měli na pažbě pár zářezů památkové obnovy.
Proces rekonstrukce trval dlouhých 8 let. Na nekonečné rekonstrukci se podepsal nedostatek prostředků, chatrná úroveň klasického stavebního řemesla a covid-19, kdy se se stavbou zastavil i celý svět.
V mezičase se nám postupně narodily dvě děti. Ty s pomalou stavbou vyrůstaly. V první chvíli tu ruinu nesnášely – byla tam tma, zima a špína. Když se však začalo topit a prostory se postupně klubaly do krásy, začaly si dům osvojovat.
Hlavním východiskem bylo zamyšlení, jak provést rekonstrukci ekonomicky a zároveň s hlubokou úctou k památkovým hodnotám objektu. V průběhu rekonstrukce jsme udělali řadu chybných rozhodnutí. Na domě jsme složili druhou maturitu. Abychom dokázali dělníkům vysvětlit, jak mají provádět ručně provedené vápenné omítky, museli jsme si to sami vyzkoušet, abychom byli pevní ve svých rozhodnutích, museli jsme získat reálnou zkušenost s materiály a jejich zpracováním. Na stavbě se vystřídala řada firem a řemeslníků. Někteří nedokázali obstát našim nárokům, jiní se dokázali naučit, že omítka nemá být rovná, že zdi nejsou a nebudou svislé, že původní procesy a recyklované materiály jednoduše vzdorují dokonalosti, což ale rozhodně neznamená, že práce mohou být řemeslně odfláklé. Našli jsme společnou řeč. Průběh rekonstrukce jsme konzultovali s garantkami památkové péče, debata byla, troufám si tvrdit, vzájemně obohacující a konstruktivní.
Smysl rekonstrukce se podařilo naplnit.
Zásahy
Nejdříve bylo potřeba dům stabilizovat. Celý dům se svázal ocelovými táhly, propadlou klenbu znovu vyzdil starý zednický mistr a propadlý strop v místě, kam masivně zatékalo a z místní plodnice dřevomorky by se dala udělat smaženice, jsme nahradili betonovou náhradou.
Největším soustem byl krov – tříetážová chmelová půda, která je pro Žatec typická. I zde se patrně sušil chmel, na trámech jsou ještě zjevné značky, které si tam pravděpodobně udělali dělníci, když počítali pytle.
Místní firmy se bály úkolu zhostit. V tu chvíli jsme se už vzdávali všech nadějí a zvažovali, že se koule na noze ve formě staré ruiny zbavíme. Ale kdo jiný než architekti by si měli umět poradit se starou barabiznou, že jo? Jak bychom pak mohli přesvědčovat naše klienty, že to nemají vzdávat, že staré baráky stojí za to citlivě obnovovat. Oslovili jsme proto skutečné mistry řemesla, kteří krovu vrátili strukturální logiku a oprášili jeho velkolepost. Ta radost, když jsme nemuseli nikoho přesvědčovat o správném pracovním postupu, neboť to my jsme tentokrát byli ti malověrní.
Zbytek již postupoval sice pomalu, ale bez výraznějších zádrhelů.
Reuse
Sbíráme staré dlažby, staré dveře, trámy nebo cihly. Nesbíráme je jen ze vznešených pohnutek, protože jde o krásné řemeslně zpracované výrobky. Často je sbíráme jen proto, neb je chce někdo vyhodit. Zde jsme konečně dostali příležitost je využít a odlehčit stodole.
Proto starý shnilý strop nahradily jiné staré ručně tesané trámy ze zbouraného domu ve Vrbovci. Nemáte šanci poznat, že se vám klene nad hlavou nová konstrukce. Kamenné dlažby z červeného mramoru jsme vlastnoručně tahali z demoličního kontejneru a po malých dávkách převezli osobákem ze Znojma do Žatce. Obklady jsme vyměnili za basu Plzní. V průjezdu je očištěná dlažba z jihočeského statku, která je skoro totožná s dlažbou, která tam původně byla. Schválně jestli poznáte, která je která. Celý dvorek je dlážděný věčnou šatovskou dlažbou, která musela být sto let uskladněná ve stodole v Kravsku, aby se teprve použila v Žatci.
Znovuvyužití materiálů kromě toho, že to je etické, přineslo také výraznou úsporu. Jde o nechtěný odpad, materiály, na kterých je patrná jejich ošoupanost. Díky tomu je těžké poznat, co v domě bylo a co je zde nové. Dům je koláží, která ale není postavená na kontrastu.
To nové
Pod staletými dlažbami se skrývá podlahové topení, za křivými omítkami jsou veškeré současné instalace.
Nové využití a aktuální normy si vyžádaly nové protipožární dveře. Hledali jsme výraz a řemeslný detail, který bude kvalitativně odpovídat původnímu řemeslu, jde však o současnou interpretaci kazetových dveří. Jsou z masivního jasanu a kompletně na míru.
Okna mají klasickou profilaci a dělení. Tam, kde byly otvory měněné, jsou okna nově interpretovaná, jejich profilace je autorsky pojednaná. Nemají působit kontrastně, mají splynout s celkem.
Největší dilema představovala uliční fasáda. V devadesátých letech byla oproštěná od veškeré profilace. Fasáda proto působila postiženě, atektonicky. Nemohli jsme přijít na to proč. Její porozumění znesnadňovalo to, že nebylo možné najít její původní podobu. Ulice se jmenuje Oblouková, stáčí se okolo historického centra a dům je na vnitřní straně oblouku. I když existují fotky samotné ulice, náš dům nikdy není v záběru. Podařilo se nám najít fragment fasády na jedné z fotografií, kde je patrné, že nad okny v patře byly výrazné suprafenestry a dům měl výraznou římsu. Štuková výzdoba je velmi důležitá právě v tom, že narovnává nesrovnalosti, je to kompoziční nástroj, díky kterému je možné vytvořit libé poměry a vztahy jednotlivých elementů. Přestože jsme nakonec vypátrali původní podobu, nechtěli jsme ji jednoduše obnovit. Vrátili jsme jednotlivé prvky, ale pojednali je nově autorsky, jednodušeji. Chceme demonstrovat, že v zásadě nezáleží na konkrétním drobném detailu, ale na celkové geometrii. Fasáda znova začala dávat smysl, avšak nejde o pouhou citaci. Původní motivy se rozvíjí v novém tvarosloví.
To, co zůstalo
Zůstalo maximum možného. Někdy je lepší se nevrtat v tom, co funguje. Velkým tématem se staly podlahy v patře. Masivní fošny, některé jsou přibíjené ještě kovanými hřeby. Za ta staletí jsou vychozené tak, že suky, botami ohlazené do lesku, vystupují i o centimetry nad okolní úroveň. Kromě toho, že jsou podlahy nerovné, jsou proto ještě i dramaticky hrbolaté. Největší zážitek je bosky po nich přecházet a nechat věkovitý materiál působit na chodidla. Podlahy jsme vlastnoručně přebrousili, chtěli jsme ale, abychom i my nanesli vrstvu, kterou bude možné ošlapat. Na každou podlahu jsme navrhli a lněnými barvami namalovali nový "koberec", který je přiznaně novou intervencí, jež bude postupně mizet.
Koncept
Konceptem se zpravidla začíná. Proč ho uvádíme v závěru? Protože na začátku jsme neměli jasnou představu. Vše jsme několikrát přehodnotili, nejzjevnější příklad je uliční fasáda. S rekonstrukcí se náš názor vyvíjel a projekt neustále upravoval. Kdybychom měli celkový koncept nějak pojmenovat, pak to bude fúze. Nebo rozostření. Až na výjimky zde není patrné, kam jsme jako autoři vstoupili. Atmosféra domu má uklidňovat. Jako když přijedete k babičce na nedělní návštěvu. Nové a staré se zde mísí, jako by se povrchy a fragmenty vrstvily celé věky. Možná by to tak bylo, kdyby se dějiny nezpřetrhaly.
Život
Stejně těžkým břemenem, jako byla samotná rekonstrukce, bylo vymyslet domu udržitelný program. Chceme, aby dům žil, aby byl veřejně přístupný a aby se zapsal na mapu Žatce, který se mezitím zapsal na seznam kulturního dědictví UNESCO. Promiňte to klišé, ale co lepšího by zde mohlo být než řemeslný výčep, když celý věhlas města je postavený na chmelu.
Proto jsme oslovili mistra sládka létajícího pivovaru FALKON a nadchli ho pro nový výčep. Výčep a jeho interiér je neoddělitelnou součástí domu. Výčep jde ruku v ruce s konceptem rekonstrukce. Kvalita řemeslného piva a způsob jeho podání odpovídá atmosféře, kterou dům šíří.
V domě je zároveň možné se ubytovat v apartmánu se zahradou, nebo třeba v prádelně. My sami sem jezdíme "na chalupu".
Koneckonců, co víc člověk potřebuje než pivo a peřinu?
Závěr
Dům se stal naším testovacím polem. Když tvrdíme, že i památka se dá opravit kvalitně a nikoli nesmyslně nákladně, jsme si již jistí, že je to možné. Je ale nutné naladit se na atmosféru domu, chce to jej pochopit, přijmout a ustoupit z některých nároků. Opravený dům zároveň nemusí vypadat jako nový. Jistá míra ošoupanosti je naopak kvalitou, která se vytvářela celé věky.
Ale hlavně to chce čas. Za ten čas se dům stane nikoli nepříjemnou obsesí. Jednou tu pozornost začne vracet.
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Gratuluji k realizaci
Jiří Beran
09.07.26 08:49
zobrazit všechny komentáře
