Orange County Museum of Art
Nová budova OCMA s víceúčelovými výstavními galeriemi, místnostmi pro vzdělávací programy a prostory pro setkávání veřejnosti umožňuje ještě více rozšířit přístup ke stálým sbírkám muzea, které zahrnují významná díla moderního a současného umění, a k výstavnímu programu světové úrovně.
Celkové řešení budovy reaguje na potřeby, aby muzejní prostory byly co nejvíce flexibilní a účelné a současně přitažlivé a snadno zapamatovatelné. Vytváří pro návštěvníky bohatou choreografii a nabízí rozmanité zážitky, od vstupu, přes prohlídkovou trasu galeriemi až nakonec vybídne k posezení na schodech, v kavárně nebo v muzejním obchodě.
Vytvořením odstupňované intenzity architektury, od složitých forem u vstupu do muzea až po pravoúhlé a variabilní galerijní prostory, vytváří budova nezapomenutelné a působivé prostředí pro formální i neformální umělecké zážitky. Silné propojení mezi vnitřními a venkovními prostory vybízí návštěvníky, aby se pohroužili do vyhlášeného jihokalifornského podnebí, jehož světlo, vzduch a celkové prostředí ovlivnily řadu uměleckých generací.
Precizně zpracovaná fasáda z bílých terakotových dlaždic vytváří rozmáchlé gesto, které se následně přelévá z exteriéru do interiéru a navazuje na pestrou paletou okolních architektonických děl (mrakodrap a taneční centrum od Charlese Lawrence (1986, 1987), koncertní sál od Césara Pelliho (2006), náměstí od Michaela Maltzana (2017), pozn.překl.).
Celkové řešení budovy reaguje na potřeby, aby muzejní prostory byly co nejvíce flexibilní a účelné a současně přitažlivé a snadno zapamatovatelné. Vytváří pro návštěvníky bohatou choreografii a nabízí rozmanité zážitky, od vstupu, přes prohlídkovou trasu galeriemi až nakonec vybídne k posezení na schodech, v kavárně nebo v muzejním obchodě.
Vytvořením odstupňované intenzity architektury, od složitých forem u vstupu do muzea až po pravoúhlé a variabilní galerijní prostory, vytváří budova nezapomenutelné a působivé prostředí pro formální i neformální umělecké zážitky. Silné propojení mezi vnitřními a venkovními prostory vybízí návštěvníky, aby se pohroužili do vyhlášeného jihokalifornského podnebí, jehož světlo, vzduch a celkové prostředí ovlivnily řadu uměleckých generací.
Precizně zpracovaná fasáda z bílých terakotových dlaždic vytváří rozmáchlé gesto, které se následně přelévá z exteriéru do interiéru a navazuje na pestrou paletou okolních architektonických děl (mrakodrap a taneční centrum od Charlese Lawrence (1986, 1987), koncertní sál od Césara Pelliho (2006), náměstí od Michaela Maltzana (2017), pozn.překl.).
Morphosis
0 komentářů
přidat komentář
